Nojo, O černé princezně, Jak Pedro uvařil draka, Jak vlci přišli o zuby a chcípli hlady, Můj synek je nechtěl číst, plakal pro všechny ty postižené chudáky. Zlatej krteček!!!

Ještě jsem si vzpomněla na Rapunzel- asi francouzská pohádka. O dívce ve věži, když se její milý do té věže doplazí, spadne dolů a vypíchne si obě oči...)))

Původní verze Šípkové Růženky od Charlese Peraulta taky není žádná romantika - když princ vysvobodí spící krasavici, ti dva mají několik dní oči jen pro sebe a mezitím v zámku veškeré služebnictvo zemře (po stoletém půstu) hlady.

Zkrátka, kdysi si lidé možná povídali pohádky místo hororů. Zajímavý článek.

Taky moc prima. Já znám verzi, kterou se ani nepokusím popsat. Víc než morbidní. To je spíš na vyprávění...)))

Ludmilo, zaprvé... moc ráda Vás vidím.. a tedy moc zdravím a hezký blog...

celé to mladší dětství jsem doma v nemoci ležela v zajímavých a i chytráckých pohádkách Václava Říhy ilustrovanými Cyrilem Boudou..krásná obří kniha....A u babičky zas ležela ve všech sesbíraných slovanských temných pohádkách Kytice KJE, s temnými a smrtí a magií vonícími ilustracemi paní Jiřincové.Pohádky Slovanů té doby jen dokazují, že největší boom žánru je v době romantismu- se vším všudy. Ráda na to své prožívání vzpomínám. Ty moderní , myslím, poztrácely mnohá důležitá poselství... a nebaví mě.

Cyril Bouda-mám zarámované jeho perokresby Jaro, Léto, Podzim a Zima. Nad Podzimem jsem kdysi uronila potoky slz. Je to schýlený starý muž s vlajícím pláštěm. Odcházející ve větru. V té době mi umřel milovaný tatínek...

Ludi, ona i záchranná akce, kdy myslivec páře břicho vlkovi, pak do něj zašije kamení a vlk se utopí...

Ano, moc a moc prima. Vidím, že by se dalo o ledačemž báječně klábosit...

Ony i ty pohádky s pohádkovým koncem jsou mnohdy dost morbidní. Pamatuju si nějaké ruské pohádky, co nám mamka nechtěla číst, že je tam moc krve.

Ty severské, takže i ruské jsou většinou temné až mrazivé. Asi byly ovlivněny počasím těch končinách...

Mám ráda staré a morbidní pohádky.

Připadají mi tak nějak ze života

S věkem se i můj názor změnil, dětské oči viděly všechno jinak...

To bylo takove hezky pohadkove, Ludmilo.

Ale vem si treba Erbenovu Kytici, to jsou vlastne tez takove pohadky. A pekne hrozive, na noc jak delane.

Jak jen jsem mohla na Erbena zapomenout...

Díky

Takže Jára Cimrman byl se svými pohádkami vlastě klasik.

Byl a je - vzala jsem to jen tak "letem světem"...

Díky