Jó, ta se devětkrát vdávala...

Měla jsem devět operací. Stejně jako Elizabeth Taylorová. Ta ale zároveň říkala (na rozdíl ode mě), že měla i devět vážných nemocí. A hlavně pak - devět manželů.

A na rozdíl ode mě se vlastně i devětkrát vdávala, takže nás toho dělí mnohem, mnohem víc. Četla jsem v nějakém časopise, že Liz podrželi při životě hlavně její: milenci, miliony a diamanty. Nejvíc si pak údajně považovala diamantů - od těch milenců.

Mě osobně vždycky podržela rodina, výborní doktoři a patrně i můj tuhý dědičný kořínek. Těch výborných doktorů je několik a tak ani nemám důvod si stěžovat. Z nich nejlepší a mému srdci nejbližší je moje dávná přítelkyně, paní primářka Boženka. Moje zlatá "lidská doktorka."

Diamanty ani perly jsem nedostávala a patrně už dostávat nebudu a vlastně po nich netoužím. I když, nějaký ten miliónek (samosebou výhra) by se šiknul, proč ne.

Ale teď vážně. Největší výhrou je naše zdraví. Protože, jak říkávala moje babička: "Když nemáš zdraví, nemáš vlastně vůbec nic. Ono - to ostatní- se vždycky nějak spraví."

Babička pak na rozdíl ode mě - a i od Elizabeth - měla devět dětí. Posledního syna až ve svých čtyřicetičtyřech. A operaci do svých 87 let ani jednu.

Přežila dvě světové války, své dva dospělé syny a dvojnásobnou bolest nad jejich ztrátou.

A i ten doktor byl u ní jenom dvakrát. Při dvou záchvatech. Žlučníkovém (v jejích padesáti) a pak při nervovém. Když jí na svém smrtelném loži její manžel (můj dragounský dědeček) řekl, že miloval vždycky  její sestru Márinku. Pane jo, po těch devíti dětech - a manželství s ním - to musela být docela rána.

Vyprávěla mně občas o těch hrozných chvílích bez stínu sebemenší lítosti. Brala totiž život tak, jak běží. A tak to asi má být.