Kde ho asi tak vzaly

Hlasitý nebo spíše ironický výkřik očividně nepatří mému manželovi, i když na něj Miluška několik okamžiků zírá. Kouká totiž dlouze na mě. Tyhle nečekané návštěvy. Ale můj dragounský dědeček říkával: "Host do domu, bůh do domu." 

Tiše zaúpím. Mám návštěvy ráda, ale styl: "Jedeme okolo, tak jsme si řekli, kde tady přes léto vegetíte a že proto za vámi na chvililinku skákneme" - tak ten moc ne. Ráda předem něco připravím na zub. A poslední dobou musím vždycky připravit kapku i sebe. Kde jsou ty doby mladosti. Ach jo.

Pobyt na chalupě mě ale naučil mnohému. A tak obvyklé: "Jsme tu jen na skok," zvládám. Miluška s Ondrou jsou naši bývalí spolužáci (hodně bývalí) a po čtyřiceti letech se kupodivu i poznáváme. Když omrknu jejich fungl nová elektrokola, jdu něco menšího nachystat. Jejich technické parametry (těch kol, ne spolužáků) zrovna nemusím a následující chválu zvládne obvykle můj drahý beze mě.

"Kafe a koláč s drobenkou?" zavolám na ně z kuchyně a přeruším tak výklad vymožeností jejich dvou samohybů. Včetně líčení štrapáce "Plzeň - Železná Ruda a zpět." Se zastávkou u nás, v tom dešti, panebože...

Miluška se vyděsí: "Kafe, to ani náhodou. A dokonce koláč s drobenkou. Toho cukru, zbláznila ses´!" napomíná mě. "Čaj a pak nějaký to rajče a papriku, viď Ondřeji." A Ondřej mechanicky přikyvuje.

"No, to bude zpáteční jízda, čaj a na to rajčata s paprikou" mumlám si sama pro sebe. Ale, proč ne - přece už má babička říkávala: "Proti gustu žádnej dišputát."

Když přináším kouřící konvici, je Miluše podezřívavá: "Louhovalas´ doufám jen minutu. Je to pak samá škodlivina, viď Ondro." A Ondřej kývá a kývá. Ještě nepromluvil a je vidět, že všechno zatím obstarává čiperná Miluška. Asi nejen u nás, ale vždycky a všude

"Bohuna s Mášou z našeho kruhu, vidělas´ je teď někdy? Ty jak ztloustly a ten jejich zadek, kde ho asi tak vzaly..." Na moment se spolužačka odmlčí a švihne očima po mně. Proč asi. Na rozdíl ode mě je pořád štíhlounká tak jako kdysi. 

"Ale prosím tě, chrastila náramky na rukou a patrně i kostmi, slyšelas´ to?" potěší mě sousedka, která  návštěvu viděla, když k nám přiběhla s miskou ostružin. Mnohem mladší sousedka a už tak laskavá.