Život tropí hlouposti a nemusí být ausgerechnet Silvestr
O minulém Silvestru jsme vyrazili s obvyklou partou do nedaleké hospůdky, kde se pravidelně několikrát do roka setkáváme. Po dobré večeři došlo na vyprávění, které sice občas nemá daleko k pábení, ale tím je mnohem, mnohem půvabnější. Pro mě tedy docela určitě.
Začal Josef, který chodí do zaměstnání večer. Že asi před týdnem měl dost času, takže si odpoledne zašel na plzeňské předvánoční trhy. A jak si občas s někým pokecal a šinul si to pomaloučku polehoučku Americkou ulicí, zaskočilo ho, že nestihne přijít do práce včas. Když nervózně volal šéfovi, že nemůže hned dorazit, protože se mu udělalo šoufl (vymyšlená omluva), prosvištěla kolem chodníku ječící sanitka. A nic netušící vedoucí se úplně vyděsil: "Hele chlape, to bude dobrý a jestli je to vážný, tak se koukej dát do pucu a pak se ozvi, jóó?"
Jeho Hanička se vzápětí směje: "To když já makala ve fotolabu, dostala jsem objednávku na dotisk fotky, na který nějaký dědek dojil kozu. Seděl na židličce za zvířetem a byly z něj vidět jenom bosý nohy v dřevácích s kouskem kalhot, z pod kterých dokonce čouhaly spodky s nějakou tkaničkou. Z hlavy nakloněné nad tou kozou vykukovala špička děravý hučky, asi klobouku. K objednávce byl ale přicvaklej lístek: "Tohleto je jediná fotka mýho pradědečka, kterou máme. Prosím Vás o posunutí tý potvory kozy, abysme viděli, jak praděda vůbec vypadal. Byl prej docela štramák a tak si, prosim Vás, koukejte dát záležet.."
S hezkou historkou se vytasí Václav, který jako porodník se u pacientek dost často setkává s nejrůznějším tetováním. Před nedávnem rodil ženu, která měla na břiše vytetovanou rybu. Aby odlehčil situaci, prohodil: "Pěkná velryba, taková veliká." - "No, viďte pane doktor," zasmála se rodička: "a před pár měsíci to byl takovej malej roztomilej delfínek."
Jeho žena Olinka zase bývala knihovnicí v městské knihovně. Jednou k ní přišla k pultíku žena s knížkou v ruce a konsternované Olgy se zeptala: "A tohle jsem prosím vás už četla, nebo neéé?"
Jako další vypráví Honza, který dělával u rozvážkové firmy. Jednou mu nová zákaznice líčila, jak se dostat k jejímu domu: "Na hlavní z centra projedete jedny semafory, pak kolem banky doprava, pak zase na světla doleva asi kilometr na Bory, minete Policii ČR a na další křižovatce vlevo. Pak ujedete asi tak sto metrů a je to třetí - nebo hergot - asi čtvrtý dům opět vlevo. Číslo je na schránce." Když se Honza jen tak mimoděk zeptal, jakou barvu má její dům, zmateně zakoktala: "Počkejte momentíček, jdu se podívat."
S troškou jsem pak přispěla i já. Společnost, kde jsem posledních sedm let pracovala, vyhlásila mezi námi zaměstnanci soutěž o návrh, který by firmě ušetřil.režijní náklady. Zvítězil jeden supervisor, který navrhl, aby se společná oznámení netiskla ve dvou stech kopiích pro každého, ale vyvěšovala pouze jedenkrát ve třech patrech na tři nástěnky. Jako odměnu pak obdržel zápisník s ozdobným logem firmy a jednu akcii - a to oznámení o ceně pak bylo rozesláno všem dvěma stům zaměstnanců.
A já než věřím, že tyhle každoroční sedánky s "pábením" budou ještě dlouhé roky pokračovat.
Děkuji Vám za ně, moji milí přátelé.
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Za Raísího truchlí Rusko i Hamás. My to nebyli, ujišťuje Izrael
Do Íránu po smrti prezidenta Ebráhíma Raísího a ministra zahraničí Hosejna Amírabdolláhjána míří...
Zemřel advokát Pavel Smutný, prezident Česko-izraelské obchodní komory
V neděli 19. května zemřel ve věku nedožitých 65 let advokát, filantrop a prezident Česko-izraelské...
Íránský prezident je po smrti, potvrdila televize. Našly se trosky vrtulníku
Íránský prezident Ebrahím Raísí a ministr zahraničí Hosejn Amírabdolláhján zemřeli při nedělní...
Lajky nestačí, věda potřebuje peníze, říká nový ministr Ženíšek
Premium Přichází nový ministr Marek Ženíšek, který má za úkol, slovy Miroslava Kalouska, „tančit na...
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 760x