Jak přežít za volantem...

Tak to bývá občas "fuška." Namátkově - vadí mi bezohledné předjíždění, agresivita, zvyšování rychlosti - to aby dotyčného náhodou nikdo nepředjel. A pak - hlavně malé tresty za jízdu "pod vlivem" alkoholu nebo dokonce i drog.

V létě před dvěma roky jsem se dvěma kamarádkami vyrazila autem jedné z nich na Chodsko. Navštívit další spolužačku. Pak jsme se vracely k nám na chalupu.

Úzká silnice, okreska, stoupala do mírného kopce. Brzy jsme dojely nákladní auto s přívěsem, které před námi namáhavě supělo. A hlavně neskutečně čoudilo.

"Přece se za ním nepotáhneme" brblala Marie. "Smrdí jako prase, předjedu, je tu přerušovaná čára." A nic nedala na moje varování, aby neblbla a držela se radši za ním, protože jsou tu samé zatáčky.

Buď dělala, že neslyší anebo skutečně neslyšela. A vyrazila.

Silnice do kopce byla v tom okamžiku volná. Když jsme ale byly asi v polovině kabiny náklaďáku, objevilo se najednou v protisměru rychle jedoucí auto.

A jeho řidič na nás než zběsile troubil a blikal. A hlavně - vůbec nezpomalil.

Nebylo už kam se uhnout. 

Naštěstí ten svůj auťák strhnul a prosvištěl si to kolem po krajnici.

A Marie - ta stačila jen tak tak předjet. Že má uražené boční zrcátko na straně u řidiče, tak to zjistila až u nás na dvoře.

Jsou některé okamžiky, které se hned tak z paměti nevymažou. A tenhleten mezi ně docela určitě patří.