Všeho s Mírou aneb je Čistota opravdu půl zdraví?

19. 06. 2017 17:44:41
První část nadpisu by mohla být zavádějící. Protože nehodlám psát o našem báječném sousedovi Mírovi. Ale o jiných členech mužského rodu. Bacilech, virech a jiných mikrosouputnících našich životů.

Když se tak dívám do azuru současných dní bez jediného mráčku, vybavují se mi jiná léta před mnoha a mnoha roky. A zdaleka to nebyla léta pohodová.

Tehdy byly naše dvě děti ještě malé a kosila je kdejaká dětská choroba. Mračna zákeřných bacilů nad jejich hlavičkami nemínila odtáhnout, ať jsem se snažila sebevíc. Viry u nás obvykle nadlouho zdomácněly.

Dětská doktorka (v našem případě hodně skeptická) na nás už od prahu ordinace volávala: "Tak, čímže nám ty prázdniny v celé Plzni zase pokazíte?" A obvykle se nemýlila. A my pak, se všemi těmi spálami, anginami, příušnicemi a zarděnkami, obsazovali čestná první místa coby průkopníci.

A o čistotě a sterilnosti (moje máti tvrdívala, že "přehnané") jsem zapochybovala v té době několikrát.

Jednou měly obě naše děti celé prázdniny anginy. Hezky jednu za druhou. Léto tehdy šílelo a já ještě víc. Málem jsem si zoufala. A tak jsem zaběhla na radu ke své kamarádce, lékařce (zubní), do sousedního domu. To jako postěžovat si a poradit se. Její obě holčičky snad nikdy nebyly nemocné. A já to malomyslně začala přičítat svým chabým znalostem v oblasti zdravotnictví.

A nestačila jsem zírat. Její tříletá dcerka právě snídala. V jedné ručičce párek (v tehdejším PVC obalu) a v té druhé kelímek vody. Té plzeňské, tehdy vydatně chlorované. Natočené přímo přede mnou z kohoutku vodovodu. Holčička s pusinkou od hořčice a červenými naducanými tvářičkami byla ale reklamou na pevné zdraví.

A tak jsem prvně zapochybovala. Jestli tím svým úzkostlivým dodržováním čistoty nezpůsobuji u svých dětí pravý opak.

Koncem prázdnin jsem pak zapochybovala hned podruhé. Byli jsme tehdy na návštěvě u jedné manželovy chodské tetičky. Na zahradě tam sedělo asi tříleté dítě. Takový zlatovlasý baculatý andílek. A vydatně se cpal. Něčím, co bylo ve starém oprýskaném kastrolu. Nedalo mi to a podívala jsem se. Po mém upozornění se tetka vesele zasmála: "Jó to, to je souseduc Kubík, ten sem chodí na bramburový kuclíky. Dělám je našim slepicom. A jemu to, panečku, moc a moc chutná. Jó, jó, chodí si k nám holt sem tam zobnout ňákej ten brambur s těma našima zatrapenýma slepicema."

Nedávno jsme u nás doma s kamarádkou Hankou třídily časopisy pro knihovnu pacientů v jedné plzeňské nemocnici. A padnul nám do oka článek o nejšpinavějším muži světa. Z provincie v jedné asijské zemi. V časopisu bylo několik zdrcujících skutečností. Údajně se tento víc než osmdesátiletý stařec:

- nemyje už přes šedesát let

- vodu pije z rezaté plechovky z příkopů nebo z kaluží

- kouří jen odpadky z fajfky ze zbytku trubky (rovněž rezaté)

- a čím se živí, nehodlám opakovat.

Z velké barevné fotografie onoho muže se mi udělalo totiž nevolno. Doslov k článku pak obsahoval šokující informace o našem imunitním systému. Který se tak říkajíc "dokáže zbláznit" z přehnaně sterilního prostředí. A zareaguje tak u lidí, kteří žijí v maximální čistotě, zvýšeným počtem alergických onemocnění.

Pak následovala anketa: "Sprchujete se každý den a kolikrát? Jak často a kdy si myjete ruce? Jaké sanitární a čisticí prostředky používáte? A tak dále, a tak dále. Tak toho už jsme se ani jedna nezúčastnily.

A tak jsem zapochybovala vlastně už potřetí.

A hned vzápětí si vzpomněla na svou kamarádku Zuzanu. Biochemičku. Která mě soustavně rozčiluje tím, že si nikdy po umytí neutře ruce do ručníku. (Mého, vždy čistého a vyžehleného). S těma mokrýma rukama pak poletuje po bytě a mává a mává. Podle ní nejsou prý ručníky dost sterilní. Všechny. Ale co ty moje? Tak na to se musím podívat. Mikroskopem mojí dcery. A najdu-li tam nějaký neviditelný mikrob, tak s ním pěkně rychle zatočím.

Ale zpátky k Zuzce. Byla jsem za ní vzápětí v nemocnici, kde ležela po operaci. Ani ne za dva dny mi volala, že má žloutenku. Ona, a žloutenku? Byla jsem z toho úplně paf.

Takže je vidět, že viry si poskakují vesele a všude kolem nás a hupsnou na kdekoho. Na nás ručníkáře i na ty bez.

A tak vlastně nevím. Návrat ke špíně určitě není řešením. Patrně záleží na zdravém rozumu a udržování jakési rovnováhy.

Mé dvě osudové ženy totiž říkávaly: "Milá zlatá, všeho moc škodí." A právě tím jsem se asi měla před těmi lety u svých dětí řídit.

Autor: Ludmila Ibehejová | pondělí 19.6.2017 17:44 | karma článku: 29.97 | přečteno: 803x

Další články blogera

Ludmila Ibehejová

Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu

Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...

19.7.2023 v 3:41 | Karma článku: 43.08 | Přečteno: 7023 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Sen je prý jen sen a kdo mu věří...

Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.

8.4.2023 v 15:08 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 438 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem obdržela dávku ...

A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností

3.4.2023 v 6:54 | Karma článku: 28.38 | Přečteno: 932 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Umět se radovat - o to vlastně běží

I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.

26.3.2023 v 5:36 | Karma článku: 25.63 | Přečteno: 379 | Diskuse

Další články z rubriky Plzeň

Ludmila Ibehejová

Když tenkrát pršelo jen se lilo...

Tehdejší kulminování řek v jižních Čechách a na Moravě před dvaceti lety bylo v denních zprávách sice děsivé, ale z pohledu nás - diváků "za rohem" přece jen kapku vzdálené.

8.8.2022 v 17:36 | Karma článku: 26.72 | Přečteno: 397 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Nevěřte té bestii aneb kominíkem snadno a rychle

Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.

10.7.2022 v 18:11 | Karma článku: 26.24 | Přečteno: 342 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Nemusí být zrovna pátek

Navíc třeba i třináctého. Ostatně - kdo by v dnešní době chtěl věřit na nejrůznější varovná znamení.

21.6.2022 v 21:08 | Karma článku: 26.24 | Přečteno: 335 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Když se ruka k ruce vine?

Život je největší dar - proto ho vychutnávejme, pokud to jen trochu jde - hodinu po hodině, minutu po minutě. V dnešní době to platí dvojnásob.

29.3.2022 v 17:13 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 327 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dáte si se mnou štamprdli?

"Kam slunka boží tvář se lije, pít bude se a pilo, pije, že všechno pije - každý ví - a já mám být snad střízlivý ?" (Od básníka, jehož jméno mi uniklo, ale citát jsem si kdysi dávno poznamenala).

20.3.2022 v 16:34 | Karma článku: 27.21 | Přečteno: 429 | Diskuse
Počet článků 206 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 760

Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...