Ztráty a nálezy - a nejen ty moje
Narozeninovou číslovku proto zásadně neuvádím. Ani neševelím (jako kdysi): "To jako v mém věku?" Nechci totiž dostat odpověď: "Jo, ve vašem věku." A ani tu podstatně výstižnější: "Vrať se do hrobu."
V uplynulých letech jsem v podstatě poztrácela kdeco.
Několik deštníků, obyčejně v dopravních prostředcích.
Průkazku na vlak, která mi byla vlastně ukradená i s diplomatkou a nějakými lejstry. Navíc i s platnou jízdenkou a vypadala jsem tím pádem jako černý pasažér. Což tedy nejsem. Ani náhodou. Jízdné jsem pak musela při změně průvodčího v Klatovech doplatit.
Rukavičky z jemné kůže s krtčí kožešinkou, dárek od dcery. Poznávací znamení - levá mírně odřená na palci.
Loď komediantů od Edny Ferberové a několik časopisů (tramvaj nebo vlak).
Jedny brýle a nesčíslně tužek.
Kilo spišských párků, zapomenutých minulý týden v obchodě po zaplacení. Což mi bylo mým drahým doma řádně vyčteno. Ačkoliv - platil on, já "zdobila" a konverzovala. Dlouze, jak je mým zvykem. On znechuceně odcházel a já odplula vzápětí. Beze všeho.
V dětství pozlacený řetízek s přívěskem (české granáty) při hře na "Schovku" nebo "Škatulata hejbejte se". (Obě nejapné hry vyžadovaly velice rychlé přemísťování kolem místního ´Pomníku padlých´).
O hodně let později jsme s kamarádkami ze studií ztrácely často svá srdce. Skoro pravidelně o letních brigádách. Ale byly to lásky prchavé a s prvním usednutím do poslucháren obvykle rychle vyšuměly.
Jedna věc mě osobně ale mrzí dodnes. Ztráta tenkého zlatého prstýnku s ametystem. Dárek od mého nastávajícího, z lásky (kdysi). I v jedné písničce se zpívá: "Dáreček z lásky je nejmilejší, přijde-li k ztracení, nikdy potom není zlatem ni stříbrem k nahrazení..." Prstýnek jsem před deseti lety (patrně v zimě) svlékla i s rukavicí. Kde, nevím.
Co se u nás dříve často ztrácelo, byla jedna tmavá ponožka (do páru) mého syna. Občas zůstávající buď v koši anebo ukrývající se lstivě v bubnu pračky. (Ta ponožka, syn nikoliv). Aby při další várce pak obarvila bělostné cíchy nebo nějaký svetřík (drahý), případně blůzičku. Viník (ovšem, že já) byl vždy a včas označen.
Před pár dny se u nás zastavila kamarádka sestřenice. A ta má známou, zaměstnanou v kanceláři ztrát a nálezů v Praze. A tak jsem se moc pobavila jejím líčením, co všechno lidé ztrácejí. Většinou v tramvajích nebo metru.
Nejen deštníky, rukavice, batohy, bundy a čepice, ale i peněženky (vesměs prázdné).
Pobavila mě urna (s obsahem) a rakev (prázdná). Zapomněla jsem se zeptat, jestli byla v dopravním prostředku.
V metru byl nalezen i advokátský talár a sekačka na trávu.
Běžně jsou prý ztráceny pádla, rakety a tašky s různým nákupem, školní brašny nebo baťůžky.
Zaujala mě i nalezená loď (údajně kajak, nikoliv pramice) a další věci.
Otřesné mi přišlo, že jsou ztráceni i živí tvorové jako pejsci, kočičky v přepravkách a i rybičky v igelitových sáčcích. Vše zapomenuté pod sedačkami metra nebo tramvaje. O tyto živé tvory se prý hned postará Městská Policie, která je převáží do útulků.
Do kanceláře ztrát se vozí i nevyzvednutá zavazadla z letiště.
Nalezených věcí je prý kolem 6-ti tisíc ročně (položkově).
A jedna moje osudová ztráta nakonec. Došlo k ní na jedné letní vysokoškolské brigádě. Tehdy jsme ve třetím ročníku vyměřovali v hlubokých příbramských lesích uranové žíly. A já v těch temných hvozdech ztratila své srdce. Jednou provždycky. A s nálezcem to táhneme už hezky dlouho. A vypadá to, že i napořád.
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Ludmila Ibehejová
Když jde o vteřiny a tím vlastně o život
I v mém případě šlo tenkrát patrně jen o pouhé vteřiny a děsivé vzpomínky z možného udušení mi připomněl dnešní článek na internetu. Až mi začal běhat mráz po zádech, když jsem si na tu dávnou hrůzu vzpomněla.
Ludmila Ibehejová
Ach ta domluva...
Domluvit se mezi sebou, tak to je to, oč tu běží - bez domluvy (mezi sebou) dosáhneme totiž dohody a smíru opravdu jen "ztěží." Buď jsem to někde četla anebo si to vymyslela, to už nevím, ale věřím tomu.
Ludmila Ibehejová
Trefa do černého aneb jak se ukázkově ztrapnit
Jak se ztrapnit aniž bychom chtěli? Tak to se občas stalo mnohému z nás. Mně se to povedlo mockrát a i sama jsem byla svědkem různých "faux pas" u někoho jiného.
Ludmila Ibehejová
Prokletí velkých prsou
Trapná pozornost? Jak pro koho, dokonce v dnešní době. Někdo je-tak říkajíc-požehnán od přírody, někdo vylepšen šikovnou (a zajisté drahou) rukou plastického chirurga, další zase holduje neskutečným možnostem "push-up-ek", atd...
Ludmila Ibehejová
O splněném snu frizérky Zuzky
Každý máme svoje sny a cíle. "A krok pro to, abyste od života konečně získali co chcete, spočívá v tom, jednoho dne se rozhodnout." (Ben Stein)
Ludmila Ibehejová
Když se daří, tak se holt daří...
Některý den se nevyvede tak, jak by měl - nebo tak, jak bychom chtěli. Obzvlášť, chceme-li se poněkud "předvést." A když se hned ráno něco přihodí, tak v tom pěkně jedeme až do večera. Já tedy docela určitě.
Ludmila Ibehejová
Přečtěte si příbalový leták - informace pro Vás, pacienta
Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dřív, než začnete přípravek používat, obsahuje pro Vás důležité údaje, jako: "Co je přípravek- Jak ho (ne)používat - Upozornění a opatření - Čemu věnovat pozornost - atd., atd.
Ludmila Ibehejová
Když tenkrát pršelo jen se lilo...
Tehdejší kulminování řek v jižních Čechách a na Moravě před dvaceti lety bylo v denních zprávách sice děsivé, ale z pohledu nás - diváků "za rohem" přece jen kapku vzdálené.
Ludmila Ibehejová
Nevěřte té bestii aneb kominíkem snadno a rychle
Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.
Ludmila Ibehejová
Nemusí být zrovna pátek
Navíc třeba i třináctého. Ostatně - kdo by v dnešní době chtěl věřit na nejrůznější varovná znamení.
Ludmila Ibehejová
Když se ruka k ruce vine?
Život je největší dar - proto ho vychutnávejme, pokud to jen trochu jde - hodinu po hodině, minutu po minutě. V dnešní době to platí dvojnásob.
Ludmila Ibehejová
Dáte si se mnou štamprdli?
"Kam slunka boží tvář se lije, pít bude se a pilo, pije, že všechno pije - každý ví - a já mám být snad střízlivý ?" (Od básníka, jehož jméno mi uniklo, ale citát jsem si kdysi dávno poznamenala).
Ludmila Ibehejová
Má nějaký smysl o svém věku lhát?
Je mi nad "... sát" poměrně dost dlouho. A když se mě někdo zeptá na věk, tak ho občas i přiznám. I když někdy váhavě a podle "takříkajíc vzniklých okolností".
Ludmila Ibehejová
Nescházelo moc a měla jsem to za sebou
Obě moje osudové ženy, maminka a babička, mě často v dětství varovaly: "Do třetice všeho dobrýho i zlýho, nezapomeň." A mně to patrně někde v hlavě utkvělo, protože koncem loňského září na jejich slova "došlo." I tak to říkávaly.
Ludmila Ibehejová
Soutěžíte, soutěžíme...
A jistě se přitom opět pobavíme - někdo získá cenu a my ostatní uznání - že jsme vytrvali po celý rok ve psaní...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x