Jak jsem byla rázem v háji

Ne v máji - v tom zeleném. Ale právě teď, o Vánocích. Jsou přece dva dny po Štědrém večeru. Za okny mlhavo a poprchává. Ladovská idyla tedy ani náhodou. Alespoň u nás v Plzni. Takže o háji zeleném si můžeme nechat leda tak zdát.

Volala mi včera kamarádka, abych určitě přišla. Že je už doma po operaci varixů. A protože nemocné navštěvovati (nejen o Vánocích) = dobrý skutek míti, vyrazila jsem.

Už od dveří se mi zdála poněkud zuřivá. Obvykle jí nic nerozhází a tak mě docela zmátla. Ona, jinak velice vyrovnaná a pořádkumilovná.

Na stole mezi vánočním cukrovím a poněkud našišato položeným adventním věncem trůnily slovníky. Česko - německý, francouzský a anglický. A po křeslech se na mě porůznu šklebila Diderotova všeobecná encyklopedie. Od A - Z ve všech osmi svazcích různě pootvíraných.

Na zemi se pak válely tři křížovkářské slovníky (nápovědy), okolo kterých Petra spolu s obvazy na nohou různě vlála a syčela: "Vidíš ty bichle na křesle, co tady mám? Vidíš? Dostala jsem je pod stromeček a mě z nich asi trefí šlak."

"A já si tě hned vyzkouším", uchechtla se vzápětí nervózně.

Zkrátka a jasně, byly to tři maxi knihy křížovek pro seniory s viditelnými nápisy "Větší písmo", "Snadné čtení." Nadpisy v křiklavých barvách pak sebevědomě hlásaly: "Prima luštění pro zdatné muže i ženy."

A tak jsem se do toho (já - zdatná) pustila a nestačila zírat. Nad každou křížovkou na každé stránce na mě sice občas rozverně jukla inteligentní nápověda (pro dementy). Stylu: "Metla, eidam, osle, Aida." Anebo pouhopouhý nápis "Nápověda" - a pod tím v okýnku zhola nic. Prostě a jasně, vůbec nic.

Po chvilce tápání na mě padnul naprostý splín. V doplňovačkách se totiž hemžily povzbuzující jinotaje   jako: smrt na čtyři, kostlivec jinak, podstavec pro rakev na osm, rubáš lidově, nádor tkáně na devět a tak dále, a tak dále. Na každé stránce a snad v každé křížovce.

Křížovky pro seniory v opravdu maxi provedení.

Jako bych slyšela jednu moji švagrovou: "Jó holka, v našom věku nevíme dne ani hodiny. To já - já už mam kufr připravenej. Jo, jo."

Jsem holka statečná a tak asi po dvou turcích jsem se vrhla na další, tentokrát vždy vtipně se křížící okénka:   "Indonéz. sídlo na západ od Iridianu - ozn. let. Středoafr. rep." Dále pak - "zkr. SPZ Zpd. Belfastu (Británie) - atoly v souostr. Ralik."

"Jaké ostrovy, proč množné číslo, stačil by mi úplně jeden a kde to k čertu vůbec je?" Ječela jsem na Petru s tím, ať mi podá Velký Atlas světa anebo vyhledá ten zatracený Ralik na internetu.

Křížovky pro seniory mě uchopily a měly rázem ve své moci.

Nevěřícně jsem dál zírala na: "Kazašské dostihy v obt. terénu (na tři) - menší zruš. podnik. v Hr. Králové." Následovalo: "Izrael. sídlo (na čtyři) - fr. departement (na pět)". Anebo: "Tádžické sídlo (na dva) - ghanské sídlo na jihu (na tři)."

Vzdala jsem to. A asi po hodině a několika deci jsme obě svorně usoudily, že: " Křížovky pro seniory, byť větší písmo a snadné čtení, to že pro nás - absolutně není."