Koleda koleda Štěpáne, co to neseš ve džbáně

"Nesu, nesu koledu, upad´ jsem s ní na ledu." V českých zemích se prý koledovalo už od dob husitů. Jedna část koled bývaly i různé popěvky, kdy se hospodářům přálo štěstí, zdraví a dlouhá léta. - Potud citace ze starých pramenů.

Koledovat na 2.svátek vánoční - na Štěpána -  chodívali původně jen dospělí. A za vykoledované peníze pak pořádali pitky a páchali různé nezbednosti.

"Alotria, děvečko moje zlatá, jenom samý alotria", vzpomínala nahlas často babička. A že její vymodlený dragoun dragounská (můj dědeček) si tuhle kratochvíli nenechával o vánocích nikdy ujít.

"Ještě s dalšíma dvěma kumpánama. A sakumprásk všický z mokrý čtvrti", dodávala vždycky významně.

Jednou se jí prý takhle vrátil až druhý den v poledne. Celý od slámy. Koleda se patrně hodně vydařila, takže s načatým večerem skončili znavení pantátové v nedalekém stohu. A měli kliku. Zima byla tehdy převelice mírná, snad okolo sedmi nad nulou.

"Počasí nad nulou a oni pod parou", vyprávěla babička. A v očích mívala z té dávné vzpomínky prazvláštní modro. Takové pomněnkové.

"Škoda, že nebyl pořádnej samec (mráz), zmrznout jsi měl, dědku." To byla zase odposlechnutá verze mojí maminky. Která mi zároveň pošeptala, že babička tehdy ječela "na celej vejminek." A že to bylo slyšet přes celý dvůr až k nám. Ale vzápětí pak prý svou tchyni viděla, jak peláší do kurníku a morduje macatou černou slepici. Na silný vývar. Jasně, že pro dědečka.

Jindy jí zase sťatého koledníka přivezli jeho kumpáni na trakaři. Šťastní a o něco méně zlinkovaní než on. Aby se ale nechali až do večera na výměnku od ní napájet a hostit.

Podle mojí rodičky babička dost špatně nesla, že dědeček v těchto svých dnech vždycky vzpomínal na svou velkou lásku. Její dávno mrtvou černookou sestru Márinku. A vzpomínával prý nahlas. Hodně nahlas.

V tom lidovém popěvku nesli pantátové ve džbánu koledu a upadli s ní na ledu.

Z toho životního džbánu mé babičky vzešlo postupně devět zdravých krásných dětí. Tři dcery a šest synů jako jedle. Nejstarší pak byl můj milovaný tatínek. A babička stále přehlížela přerozličné pády svého partnera. Kromě toho jediného. Že nenechal konečně tu svou lásku k Márince navždycky už u ledu.