Dobrá rada nad zlato, aneb - jak si poradit s dobrými radami

27. 10. 2017 16:30:33
Během života všichni posloucháme nějaké ty rady. Ať chceme nebo nechceme. Děláme to všichni. A tak rady nejen přijímáme, ale i rozdáváme.

Rady bývají vítané, občas nevítané a někdy praštěné. A i když se jim podvědomě bráníme, za pár let je mnohdy v různých obměnách opakujeme. Až když se nás někdo zeptá: "A proč, prosím tě?" Teprve tehdy pochopíme, s čím jsme se to celý život vlastně trmáceli.

Úplně nejstrašnější pak bývají zaručeně dobré rady. Od kohokoliv. Někdy totiž ovlivní náš další život.

Například kamarádku Alenu jako malou holčičku maminka často varovala. Prostě jí radila. Ať nikdy nečichá ke květinám. Že jí z nich může vletět do nosu včela. A z toho nosu že se jí dostane třeba až do mozku.

S odstupem let jsme se tomu s Alenou často smály. Ale kamarádka si ono varování z dětství patrně zapamatovala. A květinové dary od nápadníků zásadně odmítala. Pak měla velkou lásku. A tenhle skoro ženich jednou uviděl, jak jeho pugét hází do popelnice. A rázem bylo po lásce.

Těm poslední radám se v mé rodině obzvláště dařilo. Nejvíc jich pak (směrem ke mně) vysílaly mé dvě osudové ženy. Maminka a babička.

Ale hodně praštěné rady mi v dětství dával i můj o tři roky starší bráška.

Jeho oblíbené bylo: "Dávej bacha na pavouky, zakousnou se tě do dlaně a sežerou pak celou ruku."

Někdy byl ke mně laskavý: "Možná, že ti okoušou než prsty." Když jsem ale málo vřískala, přitvrdil: "Znám kluka, kterýmu ohlodali ruku až k samýmu rameni..."

Nebo: "Pozor na uchavce, lezou v noci lidem do uší. A pak do mozku."

Takže, uchavec nebo včela. Bylo to v podstatě jedno.

S postupujícím létem jsem pak bývala silně nervozní a v noci, s baterkou pod polštářem kontrolovala, co se kde šustne.

Jednou jsem zaslechla z kuchyně maminku: "Proč se ta holka (já) pořád vyptává, kdy už konečně bude zima?" Byla jsem ale charakter a bráchu nenapráskala.

Babička mi zase radívala: "Nikdy nestrkej prst do pupíku, už ho nikdy nevytáhneš."

Její oblíbená rada pak byla: " Na veřejném WC nikdy nepoužij první kabinku. Lezou tam všichni. A navíc tam poběhlice chodí zvracet."

A při těch poběhlicích se tvářívala hodně výhružně, naznačujíc odplivnutí.

Z doby mé mladosti mám pak v paměti uloženou jednu maminčinu radu: "Vždycky, když nám budeš telefonovat, popiš úplně přesně, kde jsi. A hlavně odkud voláš."

Dobře, když mi bylo nějakých těch patnáct, šestnáct, sedmnáct - mělo to možná nějakou logiku. Navíc chápu, že po několika extempóre s přepadávači měla moje rodička o mě docela obyčejný strach. To jako kdyby se na mě v telefonní budce (za bílého dne) vrhnul nějaký vraždící maniak. Dovedu i pochopit, že hlavně potřebovala vědět, kde mě zamordovanou najde.

Jenže, i když už jsem měla svého statného ochránce (manžela), rady neustávaly. A tak, i v pětatřiceti probíhaly naše telefonáty takto:

"Jak se máš, maminko?"

Jsem ale rázně přerušena: "Odkud voláš, popiš přesně, kde jsi."

"Ale mami, já jen chci..."

"No, ty snad neslyšíš. Popiš přesně, kde jsi..."

"Ach jo, doma, v bytě, kde bych asi tak byla..."

A teď jedna rada z mého dětství. Patrně nejmilejší. Dala mi jí paní učitelka ještě na základní škole, když mi bylo asi osm let: "Lidunko, každý den prohoď alespoň pár slov se svým andělem strážným. Sedí ti na levém rameni."

Neměla jsem důvod jí nevěřit. A s kamarádkou Alenou jsme o tom občas rokovaly.

I když - žádného okřídlence jsme nikdy neviděly.

No a před pár dny jsem byla po roce na kontrole u své paní doktorky, neuroložky. A ta mi říká: " Máte levé rameno o něco níž než to pravé."

A tak, že by rady, které jsou mnohdy nesmyslné, byly někdy i pravdivé?

Omlouvám se, zvoní mi mobil.

A pak bych i já měla zavolat.

Jen se mi na druhé straně asi nikdy už neozve: "Odkud voláš, popiš přesně, kde jsi..."

Přímou linku do nebe totiž ještě nikdo nevymyslel.

Autor: Ludmila Ibehejová | pátek 27.10.2017 16:30 | karma článku: 27.70 | přečteno: 658x

Další články blogera

Ludmila Ibehejová

Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu

Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...

19.7.2023 v 3:41 | Karma článku: 43.08 | Přečteno: 7023 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Sen je prý jen sen a kdo mu věří...

Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.

8.4.2023 v 15:08 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 438 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem obdržela dávku ...

A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností

3.4.2023 v 6:54 | Karma článku: 28.38 | Přečteno: 932 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Umět se radovat - o to vlastně běží

I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.

26.3.2023 v 5:36 | Karma článku: 25.63 | Přečteno: 379 | Diskuse

Další články z rubriky Plzeň

Ludmila Ibehejová

Když tenkrát pršelo jen se lilo...

Tehdejší kulminování řek v jižních Čechách a na Moravě před dvaceti lety bylo v denních zprávách sice děsivé, ale z pohledu nás - diváků "za rohem" přece jen kapku vzdálené.

8.8.2022 v 17:36 | Karma článku: 26.72 | Přečteno: 397 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Nevěřte té bestii aneb kominíkem snadno a rychle

Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.

10.7.2022 v 18:11 | Karma článku: 26.24 | Přečteno: 342 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Nemusí být zrovna pátek

Navíc třeba i třináctého. Ostatně - kdo by v dnešní době chtěl věřit na nejrůznější varovná znamení.

21.6.2022 v 21:08 | Karma článku: 26.24 | Přečteno: 335 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Když se ruka k ruce vine?

Život je největší dar - proto ho vychutnávejme, pokud to jen trochu jde - hodinu po hodině, minutu po minutě. V dnešní době to platí dvojnásob.

29.3.2022 v 17:13 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 327 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dáte si se mnou štamprdli?

"Kam slunka boží tvář se lije, pít bude se a pilo, pije, že všechno pije - každý ví - a já mám být snad střízlivý ?" (Od básníka, jehož jméno mi uniklo, ale citát jsem si kdysi dávno poznamenala).

20.3.2022 v 16:34 | Karma článku: 27.21 | Přečteno: 429 | Diskuse
Počet článků 206 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 760

Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...