Když netopýři bytem víří
Dejme tomu, že se netopýři rádi zabydlují ve sklepeních domů, stodolách, garážích nebo kůlnách. Ale co když se usídlí třeba v nějaké té ložnici, ha?
Před několika roky jsem se nechala přemluvit kamarádkou a šla s ní vybírat byt pro její dceru. Eliška je totiž nabídkami realitek přímo posedlá.
Když jsme se ten letní den několikrát vyšplhaly (já s vyplazeným jazykem) až do pátého patra, byla jsem úplně mimo. Takže i oškubaná cedule v přízemí domu "Výtah mimo provoz" mi přišla už jako naprostá samozřejmost.
Čtyřpokojový slunný byt byl bez nábytku. Ale na oknech kupodivu záclony se závěsy. Po zdech pak sem tam nějaká reprodukce, většinou zátiší s ovocem.
Realitní makléřka byla očividně noblesní, velice agilní dáma. Taková - rozverná. Spolu se svým voálovým šálem profesionálně vlála všemi místnostmi, máchajíc nadšeně rukama.
Jak jsem se tak polozříceně opírala o dveře obýváku a lapala po dechu, něco mi přefrčelo nad hlavou. A pak ještě jednou, znovu a znovu. Netopýři - a hned celé hejno.
Ti nejmenší na nás nejdřív zmateně jukali z pod plakátů, aby vzápětí vystartovali z objímek lustru a stojací lampy. A vytvořili roj, vytrvale kroužící těsně pod stropem.
Eliška, přilepená v rohu okna u topení hystericky ječela a zmateně si balila hlavu do krajkových záclon. Já jen ohromeně zírala. Jak se z těch závěsů sypou další a další okřídlenci.
Jedině odbornice přes prodej neztratila glanc. V mžiku rozpráskla všechna okna, syčíc na nás přes rameno: "Dveře na chodbu neotvírat, to néé."
Jednu chvíli jsem dokonce čekala, že proměněná v létavici frnkne oknem v čele vzniklé formace.
Když pak vřískající Eliška v nastalém zmatku zakopla v rohu o vysokou kameninovou vázu, vyvalilo se na nás další mračno. Takže jsem už na nic nečekala, drapsla jí za ruku a rychle jsme vypadly.
Večer jsem si pak nebyla úplně jistá, jestli se v onom bytě agentka nakonec neuhnízdila. To jako s tou kolonií. Možná, že jim předčítá anebo je počítá.
Pak jsem si vyhledala, že tyhle malé potvůrky mohou být i doma docela prospěšné. Třeba zahrádkářům. Doporučuje se pod kolonii natáhnout plachtu, na níž budou zvesela trousit. Na jaře pak igelit svinout a guáno využít coby výborné hnojivo.
Ale o tom, jak se k nim chovat (dle zákona) v bytě, tak o tom nikde ani ťuk. Ani jediné slůvko.
No, my na chalupě ve stodole netopýry máme. Už od nepaměti. Za letních podvečerů tiše krouží nad dvorem kolem stoleté lípy a chytají komáry. A jeden takový jedinec prý za noc zkonzumuje až 2.500 kusů různé havěti (vyčteno).
Ale dávat pod ně igelity, tak to nás nikdy nenapadlo.
A i když jsou tihle chlupáči údajně velice čistotní a v péči o srst překonají i kočky (opět vyčteno), tak si troufám zvolat: "Netopýři přímo v domě - to není nic pro mě."
Natož pak v městském bytě. Protože, řečeno bez emocí, přenášejí prý i různé nemoci. Údajně vzteklinu.
Mimochodem, jako dítě jsem se často vztekávala. Absolutně nechápajíc, kam babička tím svým peskováním míří.
"Dneska to vím, babičko má milá, že na vině tehdy byli naši - malí netopýři."
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Ludmila Ibehejová
Když jde o vteřiny a tím vlastně o život
I v mém případě šlo tenkrát patrně jen o pouhé vteřiny a děsivé vzpomínky z možného udušení mi připomněl dnešní článek na internetu. Až mi začal běhat mráz po zádech, když jsem si na tu dávnou hrůzu vzpomněla.
Ludmila Ibehejová
Ach ta domluva...
Domluvit se mezi sebou, tak to je to, oč tu běží - bez domluvy (mezi sebou) dosáhneme totiž dohody a smíru opravdu jen "ztěží." Buď jsem to někde četla anebo si to vymyslela, to už nevím, ale věřím tomu.
Ludmila Ibehejová
Trefa do černého aneb jak se ukázkově ztrapnit
Jak se ztrapnit aniž bychom chtěli? Tak to se občas stalo mnohému z nás. Mně se to povedlo mockrát a i sama jsem byla svědkem různých "faux pas" u někoho jiného.
Ludmila Ibehejová
Prokletí velkých prsou
Trapná pozornost? Jak pro koho, dokonce v dnešní době. Někdo je-tak říkajíc-požehnán od přírody, někdo vylepšen šikovnou (a zajisté drahou) rukou plastického chirurga, další zase holduje neskutečným možnostem "push-up-ek", atd...
Ludmila Ibehejová
O splněném snu frizérky Zuzky
Každý máme svoje sny a cíle. "A krok pro to, abyste od života konečně získali co chcete, spočívá v tom, jednoho dne se rozhodnout." (Ben Stein)
Ludmila Ibehejová
Když se daří, tak se holt daří...
Některý den se nevyvede tak, jak by měl - nebo tak, jak bychom chtěli. Obzvlášť, chceme-li se poněkud "předvést." A když se hned ráno něco přihodí, tak v tom pěkně jedeme až do večera. Já tedy docela určitě.
Ludmila Ibehejová
Přečtěte si příbalový leták - informace pro Vás, pacienta
Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dřív, než začnete přípravek používat, obsahuje pro Vás důležité údaje, jako: "Co je přípravek- Jak ho (ne)používat - Upozornění a opatření - Čemu věnovat pozornost - atd., atd.
Ludmila Ibehejová
Když tenkrát pršelo jen se lilo...
Tehdejší kulminování řek v jižních Čechách a na Moravě před dvaceti lety bylo v denních zprávách sice děsivé, ale z pohledu nás - diváků "za rohem" přece jen kapku vzdálené.
Ludmila Ibehejová
Nevěřte té bestii aneb kominíkem snadno a rychle
Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.
Ludmila Ibehejová
Nemusí být zrovna pátek
Navíc třeba i třináctého. Ostatně - kdo by v dnešní době chtěl věřit na nejrůznější varovná znamení.
Ludmila Ibehejová
Když se ruka k ruce vine?
Život je největší dar - proto ho vychutnávejme, pokud to jen trochu jde - hodinu po hodině, minutu po minutě. V dnešní době to platí dvojnásob.
Ludmila Ibehejová
Dáte si se mnou štamprdli?
"Kam slunka boží tvář se lije, pít bude se a pilo, pije, že všechno pije - každý ví - a já mám být snad střízlivý ?" (Od básníka, jehož jméno mi uniklo, ale citát jsem si kdysi dávno poznamenala).
Ludmila Ibehejová
Má nějaký smysl o svém věku lhát?
Je mi nad "... sát" poměrně dost dlouho. A když se mě někdo zeptá na věk, tak ho občas i přiznám. I když někdy váhavě a podle "takříkajíc vzniklých okolností".
Ludmila Ibehejová
Nescházelo moc a měla jsem to za sebou
Obě moje osudové ženy, maminka a babička, mě často v dětství varovaly: "Do třetice všeho dobrýho i zlýho, nezapomeň." A mně to patrně někde v hlavě utkvělo, protože koncem loňského září na jejich slova "došlo." I tak to říkávaly.
Ludmila Ibehejová
Soutěžíte, soutěžíme...
A jistě se přitom opět pobavíme - někdo získá cenu a my ostatní uznání - že jsme vytrvali po celý rok ve psaní...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x