Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Že z mobilu jde děs?

20. 07. 2017 16:45:39
"Kdyby ty mobily nebyly" - parafráze na starou lidovou. Ale, co bychom si asi bez nich počali. Doba je rychlá a čas - ten běží rychlým krokem, chvíli pokoj nedá si. Opět sloka z jedné písničky.

Jedna moje kamarádka, podstatně starší než já, je ke svému mobilu podezíravá. Zavírá ho proto docela neúprosně do šuplíku ve skříni. Kde chudák polehává zastrčený do staré ponožky. Šuplík navíc pevnou rukou uzamyká. Kdybych to na vlastní oči neviděla, tak tomu nevěřím.

Zprávy nepíše a volá velice zřídka. Možná i šetří. Hlavně ale tvrdí, že z mobilů něco vyzařuje. Něco jako škodlivé vlny. A tak se jistí. Šuplíkem, ponožkou a nakonec i tím zámkem.

Jestli je ta ponožka řádně zaštupovaná, tak to si ještě zjistím. Když ne, mohly by tou dírkou totiž vlny unikat a v šuplíku se nebezpečně hromadit. Budu jí asi muset varovat.

Svým dětem a i mně vyčítá, že jí nepíšeme a nevoláme. A nenechá si vysvětlit, že se šuplíkem se opravdu těžko komunikuje. Ach jo.

Ale zpátky k těm vlnám. Že se jimi vědci zabývají, tak to jsem už někde slyšela. O jejich dopadech (i těch mikrovlnkových) na zdraví vůbec nepřemýšlím. Vlnění ale vnímám. Klidně bych mohla zaskakovat místo seismografů nebo jiných přístrojů. Rozvibruje mě totiž kdeco.

Před zazněním budíku (z mobilu) zhruba minutu před signálem vyskakuji a čile pobíhám. Asi ta startující vlna doputuje z etéru k mému mozku o hodně dřív. Představuji si ji jako nenápadnou, ale rychle se šířící tsunami. Na rozdíl od reakcí mého drahého. Tomu kousek od ucha může mobil donekonečna hlásit (vyřvávat): "Je právě tolik a tolik hodin, je čas vstávat." A on nic, převalí se a klidně spí dál.

Co mě ale vytáčí, je hlasitá komunikace v dopravních prostředcích. A tak se nechtěně dozvídám, kde mají zlevněné to či ono. O nemocech a všelijakých vyšetřeních, zvláště těch hnusných bych mohla vyprávět. Celé hodiny.

Šmírák rozhodně nejsem. Přesto nepřeslechnu: "A Heluš hele, mají už zasejc ty kouličky proti molom, tak si zajdi." Domů pak přicházím naprosto rozervaná. Jestli Heluš opravdu zašla.

Můj mobil se prostě už dávno stal součástí mého já. Součástí tak samozřejmou, že si občas neuvědomím jeho tichou společnost. Jako před týdnem.

Přijela jsem z chalupy a volám si s dcerou. Najednou jí zoufale přeruším: "Pane jo, nemám mobil, co si počnu?"

Dcera: "Mami, maminko, není tě něco?"

A já - skoro ječíc: "Jak dám vědět domů, v kolik se vlakem vrátím."

A dcera, mající mě patrně už plné zuby: "A z čeho prosím tě voláš?"

Takže, komunikace prostřednictvím mobilů je různá.

Onehdy jsem poslouchala pořad o tom, jak australští vědci poslouchají hlasy koal. Pomocí mobilních telefonů, jak jinak.

Mobily umístí na stromy, kde se koaly zdržují. A naprogramují je tak, aby se automaticky zapínaly a vypínaly každých třicet minut. (Mobily, ne ty koaly, to dá rozum).

Zvuky, které koaly vydávají, pak mobily zaznamenají. A to se automaticky přenáší do počítače jedné university v Queenslandu.

A výsledek? Vědci dokáží zjistit, jak spolu koaly komunikují.

A jestli jsou koaly z mobilů a jejich signálů vystresované, tak o tom v pořadu nepadlo ani slovo. Ani to nejmenší.

Autor: Ludmila Ibehejová | čtvrtek 20.7.2017 16:45 | karma článku: 27.89 | přečteno: 640x

Další články blogera

Ludmila Ibehejová

Poslední loudal Kostitřasu

Vždycky jsem se snažila ve všem uspět, ale tělocvičné záliby a klání mě nikdy moc nelákaly. A že se někdy nechám přemluvit k něčemu podobnému jako je například běh, tak to mě nikdy ani ve snu nenapadlo.

5.11.2017 v 16:21 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 294 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dobrá rada nad zlato, aneb - jak si poradit s dobrými radami

Během života všichni posloucháme nějaké ty rady. Ať chceme nebo nechceme. Děláme to všichni. A tak rady nejen přijímáme, ale i rozdáváme.

27.10.2017 v 16:30 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 24.93 | Přečteno: 468 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

No co, tak si tady prostě přičapnu, co furt máš...

Výcvik je výcvik. To je fakt. Ale teprve pravá svíčková s očividně domácím knedlíkem, ta dokáže divy. A já si troufám tvrdit, že by tahle má zkušenost jednou mohla nahradit rčení: "Utáhnout někoho na vařené nudli."

15.9.2017 v 16:52 | Karma článku: 36.27 | Přečteno: 1378 | Diskuse

Další články z rubriky Plzeň

Ludmila Ibehejová

Poslední loudal Kostitřasu

Vždycky jsem se snažila ve všem uspět, ale tělocvičné záliby a klání mě nikdy moc nelákaly. A že se někdy nechám přemluvit k něčemu podobnému jako je například běh, tak to mě nikdy ani ve snu nenapadlo.

5.11.2017 v 16:21 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 294 | Diskuse

Liběna Hachová

Jak jsem byla zavřená

Už jednou mně tam šlo o život. Nedala jsem si říct a nedala... A zase jsem tam vlezla. Zamkli mě na osm zámků a starej se!

28.10.2017 v 23:55 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 524 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dobrá rada nad zlato, aneb - jak si poradit s dobrými radami

Během života všichni posloucháme nějaké ty rady. Ať chceme nebo nechceme. Děláme to všichni. A tak rady nejen přijímáme, ale i rozdáváme.

27.10.2017 v 16:30 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 24.93 | Přečteno: 468 | Diskuse

Luboš Ibrmajer

FIT rodina 2017 – rodinná štafeta

„Rodinko“, ano Vy, tatínku a maminko, s tím dítětem. I Vás bych rád oslovil, paní a pane s těmi dvěma dětmi ... prostě jakékoliv RODINY, které si chtějí v rámci Evropského týdne sportu 2017 užít v Plzni plavání.

21.9.2017 v 22:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 26.80 Průměrná čtenost 819

Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.