Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Déle žijeme, když se necpeme?

11. 07. 2017 17:55:51
"Chutné jídlo, dobré pití - to je základ živobytí", říkávala moje moudrá venkovská babička. A na zdi u jejích kachlových kamen vždycky viselo výhružně naškrobené: "Hospodyně pořádná o dvanácté oběd má!"

O nezdravém přecpávání jsme informováni na každém kroku. Není to žádná převratná novinka. A já nehodlám pátrat po nejnovějších výzkumech. S nezbytnými tabulkami a grafy.

Proč?

Navštívil nás totiž někdejší spolužák se svým dobrým kamarádem. Očividně pracovníkem nějakého ústavu. Výzkumného. A že prý "on" (jezdící po celém světě) je moc zvědavý, jak se žije v takové nefalšované šumavské chalupě.

A já až večer pochopila, že to pro něj byla vlastně cesta studijní. Nejen jak se žije. Ale hlavně jí a pije v nějakém tom Vidlákově kdesi pod horami.

Protože Hynek zavolal předem, připravila jsem pohoštění. Bábovku (starý rodinný recept), koláč s tvarohem a malinami, karbanátky, sekanou a salát. V záloze pak číhala v ledničce nefalšovaná svíčková. To jako, kdyby večer přišel hlad anebo návštěva zůstala i druhý den.

Všechno ryze nezdravé. A špatné, jak se vzápětí ukázalo.

V tom žhavém letním odpoledni jsme manžel, já i Hynek vydatně klábosili a vzpomínali. A s chutí se cpali a připíjeli. Jen tak, z naprosté radosti. Tomu našemu setkání po letech, slunci, modré obloze bez mráčků. A hlavně pak, že ještě vůbec žijeme.

Dobrý kamarád ale jen seděl a zarytě mlčel. A zpod ježatého obočí si znechuceně (patrně výzkumnicky) měřil náš obtěžkaný stůl.

Kafe ,mého barbarského turka, rázně odmítnul. S tím, že pije výhradně capuccino nebo irskou kávu. A to jen - (zdůraznil) - z pravého čínského porcelánu.

Málem jsem se urazila. Kávu zásadně nepodávám v nějakém plastu. Ani tady, na chalupě. Ale v poctivém českém porcelánu od mé spolužačky ze Staré Role. Bývalé vývojářky v tamní porcelánce, jejíhož dárku si ohromně považuji.

A pak, patrně z hladu, nás začal poučovat. Ve smyslu - čím méně a hlavně zdravě (zdůrazněno) jíš, tím déle žiješ. S podrobnými informacemi, jak takové omezení kalorického příjmu prodlužuje život. Například u laboratorních krys. A své poznatky o jejich příjmu potravy a následném vyměšování podrobně popisoval. Velice podrobně.

Nemám myši vůbec ráda, hnusí se mi a krysy, tak ty jsou mi úplně odporné. Mám navíc velice živou představivost. Takže jsem po zbytek onoho odpoledne omezila svůj kalorický příjem. Úplně a zcela nedobrovolně.

Nezdálo se ale, že by to našeho výzkumníka potěšilo. Ani to nezaznamenal.

Být tam ale můj bratr, praktikující zdravou výživu a ochutnávající kdejaké lupení, určitě by si pokecali.

Dobrý kamarád se totiž docela rozvášnil. Požádal o papír a začal zběsile kreslit schéma nějakého nově objeveného genu, jakéhosi SIR2. Nalezeného nejen u krys, ale i u lidí.

Alespoň tak jsem to já pochopila. Možná blbě, ale proč ne. A tak jsem popadla jeden nepočmáraný papír a bleskově název onoho genu poznačila. Pro bratra, jak jinak.

Hrozilo totiž nebezpečí, že své skicy nám výzkumník nenechá. Cpal si je totiž do kapes.

Takže jsme v tom krásném letním odpoledni vyslechli další přednášku o nezdravé výživě, způsobující vysoký tlak, cukr, cholesterol a bůhví co ještě. Tentokrát doprovázenou výhružným bubnováním o můj přeplněný (nezdravý) stůl.

A já v tom nastalém zmatku začala jukat na polní cestu. To jako, jestli náhodou nepřijíždí i doktorka Kateřina. Aby vyplenila naši ledničku.

A tak jsem ani nezaznamenala, že výzkumník začal upíjet. Ne vodu, jemně perlivou. Ale calvados, které zatím ve stínu skromně vyčkávalo.

A upíjel rovnou z lahve. Nejdřív málo, aby vzápětí flašku dorazil. Do dna.

Když zhtnul zbývající bábovku, pustil se i do sekané. Chudák, byl asi úplně vyhladovělý. A v mžiku - i opilý.

Jeho výklad začal být zmatený a když začal vykřikovat něco o svých laboratorních exkrementech, měli jsme jasno. Experiment (v jeho podání znějící ale poněkud jinak) sem nebo tam. Byl prostě pod obraz.

A tak jsme milého badatele popadli a odtáhli do Hynkova auta. Probral se ale, drapsnul mě za ruku a opilecky zahuhlal: "Vážená kaní - škyt- míň kalorické stravy - škyt - to je i míň volných radikálů - škyt."

Když odjížděli, ještě na mě z okýnka zařval: "A cukr, pozor - škyt - je taky vrah - škyt - . Pozor milá kaní - škyt - pozor."

A tak jsme s mým drahým, dvěma karbanátky a nakousnutou patkou nezdravé sekané v tom letním podvečeru osaměli. A šli se projít na stráň pod lesem. Nadýchat se čerstvého vzduchu. Ale pozor - i ten je přece samá škodlivina.

A co teprve sám život. Ten je nebezpečný se vším všudy.

Ale krásný, dokud žijeme.

Autor: Ludmila Ibehejová | úterý 11.7.2017 17:55 | karma článku: 32.96 | přečteno: 1051x

Další články blogera

Ludmila Ibehejová

Poslední loudal Kostitřasu

Vždycky jsem se snažila ve všem uspět, ale tělocvičné záliby a klání mě nikdy moc nelákaly. A že se někdy nechám přemluvit k něčemu podobnému jako je například běh, tak to mě nikdy ani ve snu nenapadlo.

5.11.2017 v 16:21 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 294 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dobrá rada nad zlato, aneb - jak si poradit s dobrými radami

Během života všichni posloucháme nějaké ty rady. Ať chceme nebo nechceme. Děláme to všichni. A tak rady nejen přijímáme, ale i rozdáváme.

27.10.2017 v 16:30 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 24.93 | Přečteno: 468 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

No co, tak si tady prostě přičapnu, co furt máš...

Výcvik je výcvik. To je fakt. Ale teprve pravá svíčková s očividně domácím knedlíkem, ta dokáže divy. A já si troufám tvrdit, že by tahle má zkušenost jednou mohla nahradit rčení: "Utáhnout někoho na vařené nudli."

15.9.2017 v 16:52 | Karma článku: 36.27 | Přečteno: 1378 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Josef Nožička

Jana Novotná odešla do tenisového nebe…

Ve věku pouhých 49 let zemřela wimbledonská vítězka z roku 1998 a jedna z nejlepších hráček celé české tenisové historie Jana Novotná.

21.11.2017 v 8:10 | Karma článku: 20.26 | Přečteno: 469 | Diskuse

David Procházka

Nezmar je pro Slavii výbornou volbou

V prvoligové tabulce sice ztrácí fotbalová Slavia na Viktorii Plzeň čtrnáct bodů, ale v něčem už má teď proti Západočechům navrch. Získala do svých řad na post sportovního ředitele z Liberce Jana Nezmara.

16.11.2017 v 13:42 | Karma článku: 9.93 | Přečteno: 210 | Diskuse

Přemysl Čech

Jak Rusové otrávili sport

RusŽe v Rusku a jeho spřátelených některých bývalých svazových republikách je sport podřízen státní moci a zodpovídá se mu z neúspěchů, protože úspěchy jsou přece samozřejmostí. to je věc dávno známá. Ale Rusové otrávili sport!

13.11.2017 v 12:00 | Karma článku: 20.90 | Přečteno: 1032 | Diskuse

Zuzana Růžičková

Kdo nemá na skipasy v Krkonoších, ať nelyžuje

Hlavní lyžařská střediska Krkonoš jsou z hlediska cen permanentek úplně mimo českou realitu. Stačí si vzít kalkulačku.

12.11.2017 v 17:32 | Karma článku: 40.73 | Přečteno: 7359 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Spartan Race není jen o plazení v bahně, důležitá je i běžcova psychika, říká závodník

Závod v pěti stupních pod nulou i v polední výhni uprostřed července. Nošení pytlů se štěrkem nebo plazení pod ostnatým drátem. I takhle může vypadat jeden z nejpopulárnějších běžeckých závodů Spartan Race.

6.11.2017 v 23:55 | Karma článku: 8.94 | Přečteno: 304 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 26.80 Průměrná čtenost 819

Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.