Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Všeho s Mírou aneb je Čistota opravdu půl zdraví?

19. 06. 2017 17:44:41
První část nadpisu by mohla být zavádějící. Protože nehodlám psát o našem báječném sousedovi Mírovi. Ale o jiných členech mužského rodu. Bacilech, virech a jiných mikrosouputnících našich životů.

Když se tak dívám do azuru současných dní bez jediného mráčku, vybavují se mi jiná léta před mnoha a mnoha roky. A zdaleka to nebyla léta pohodová.

Tehdy byly naše dvě děti ještě malé a kosila je kdejaká dětská choroba. Mračna zákeřných bacilů nad jejich hlavičkami nemínila odtáhnout, ať jsem se snažila sebevíc. Viry u nás obvykle nadlouho zdomácněly.

Dětská doktorka (v našem případě hodně skeptická) na nás už od prahu ordinace volávala: "Tak, čímže nám ty prázdniny v celé Plzni zase pokazíte?" A obvykle se nemýlila. A my pak, se všemi těmi spálami, anginami, příušnicemi a zarděnkami, obsazovali čestná první místa coby průkopníci.

A o čistotě a sterilnosti (moje máti tvrdívala, že "přehnané") jsem zapochybovala v té době několikrát.

Jednou měly obě naše děti celé prázdniny anginy. Hezky jednu za druhou. Léto tehdy šílelo a já ještě víc. Málem jsem si zoufala. A tak jsem zaběhla na radu ke své kamarádce, lékařce (zubní), do sousedního domu. To jako postěžovat si a poradit se. Její obě holčičky snad nikdy nebyly nemocné. A já to malomyslně začala přičítat svým chabým znalostem v oblasti zdravotnictví.

A nestačila jsem zírat. Její tříletá dcerka právě snídala. V jedné ručičce párek (v tehdejším PVC obalu) a v té druhé kelímek vody. Té plzeňské, tehdy vydatně chlorované. Natočené přímo přede mnou z kohoutku vodovodu. Holčička s pusinkou od hořčice a červenými naducanými tvářičkami byla ale reklamou na pevné zdraví.

A tak jsem prvně zapochybovala. Jestli tím svým úzkostlivým dodržováním čistoty nezpůsobuji u svých dětí pravý opak.

Koncem prázdnin jsem pak zapochybovala hned podruhé. Byli jsme tehdy na návštěvě u jedné manželovy chodské tetičky. Na zahradě tam sedělo asi tříleté dítě. Takový zlatovlasý baculatý andílek. A vydatně se cpal. Něčím, co bylo ve starém oprýskaném kastrolu. Nedalo mi to a podívala jsem se. Po mém upozornění se tetka vesele zasmála: "Jó to, to je souseduc Kubík, ten sem chodí na bramburový kuclíky. Dělám je našim slepicom. A jemu to, panečku, moc a moc chutná. Jó, jó, chodí si k nám holt sem tam zobnout ňákej ten brambur s těma našima zatrapenýma slepicema."

Nedávno jsme u nás doma s kamarádkou Hankou třídily časopisy pro knihovnu pacientů v jedné plzeňské nemocnici. A padnul nám do oka článek o nejšpinavějším muži světa. Z provincie v jedné asijské zemi. V časopisu bylo několik zdrcujících skutečností. Údajně se tento víc než osmdesátiletý stařec:

- nemyje už přes šedesát let

- vodu pije z rezaté plechovky z příkopů nebo z kaluží

- kouří jen odpadky z fajfky ze zbytku trubky (rovněž rezaté)

- a čím se živí, nehodlám opakovat.

Z velké barevné fotografie onoho muže se mi udělalo totiž nevolno. Doslov k článku pak obsahoval šokující informace o našem imunitním systému. Který se tak říkajíc "dokáže zbláznit" z přehnaně sterilního prostředí. A zareaguje tak u lidí, kteří žijí v maximální čistotě, zvýšeným počtem alergických onemocnění.

Pak následovala anketa: "Sprchujete se každý den a kolikrát? Jak často a kdy si myjete ruce? Jaké sanitární a čisticí prostředky používáte? A tak dále, a tak dále. Tak toho už jsme se ani jedna nezúčastnily.

A tak jsem zapochybovala vlastně už potřetí.

A hned vzápětí si vzpomněla na svou kamarádku Zuzanu. Biochemičku. Která mě soustavně rozčiluje tím, že si nikdy po umytí neutře ruce do ručníku. (Mého, vždy čistého a vyžehleného). S těma mokrýma rukama pak poletuje po bytě a mává a mává. Podle ní nejsou prý ručníky dost sterilní. Všechny. Ale co ty moje? Tak na to se musím podívat. Mikroskopem mojí dcery. A najdu-li tam nějaký neviditelný mikrob, tak s ním pěkně rychle zatočím.

Ale zpátky k Zuzce. Byla jsem za ní vzápětí v nemocnici, kde ležela po operaci. Ani ne za dva dny mi volala, že má žloutenku. Ona, a žloutenku? Byla jsem z toho úplně paf.

Takže je vidět, že viry si poskakují vesele a všude kolem nás a hupsnou na kdekoho. Na nás ručníkáře i na ty bez.

A tak vlastně nevím. Návrat ke špíně určitě není řešením. Patrně záleží na zdravém rozumu a udržování jakési rovnováhy.

Mé dvě osudové ženy totiž říkávaly: "Milá zlatá, všeho moc škodí." A právě tím jsem se asi měla před těmi lety u svých dětí řídit.

Autor: Ludmila Ibehejová | pondělí 19.6.2017 17:44 | karma článku: 29.15 | přečteno: 761x

Další články blogera

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 21.69 | Přečteno: 380 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

No co, tak si tady prostě přičapnu, co furt máš...

Výcvik je výcvik. To je fakt. Ale teprve pravá svíčková s očividně domácím knedlíkem, ta dokáže divy. A já si troufám tvrdit, že by tahle má zkušenost jednou mohla nahradit rčení: "Utáhnout někoho na vařené nudli."

15.9.2017 v 16:52 | Karma článku: 34.69 | Přečteno: 1297 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Když netopýři bytem víří

Podle České společnosti pro ochranu netopýrů (ČESONu) by se nemělo těmto okřídlencům bránit v usazování kdekoli. A to i v lidských obydlích. Jsou totiž chráněni (citace zákona).

13.9.2017 v 15:48 | Karma článku: 26.71 | Přečteno: 453 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Konec prázdnin a i ten déšť jen padá a padá...

Je druhý záříjový den a vlastně definitivní konec prázdnin. Déšť padá a padá. A tak i z pouhé myšlenky je melancholická nálada. A z nálady zase jen ten smutný déšť.

2.9.2017 v 17:38 | Karma článku: 23.88 | Přečteno: 619 | Diskuse

Další články z rubriky Plzeň

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 21.69 | Přečteno: 380 | Diskuse

Luboš Ibrmajer

FIT rodina 2017 – rodinná štafeta

„Rodinko“, ano Vy, tatínku a maminko, s tím dítětem. I Vás bych rád oslovil, paní a pane s těmi dvěma dětmi ... prostě jakékoliv RODINY, které si chtějí v rámci Evropského týdne sportu 2017 užít v Plzni plavání.

21.9.2017 v 22:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

No co, tak si tady prostě přičapnu, co furt máš...

Výcvik je výcvik. To je fakt. Ale teprve pravá svíčková s očividně domácím knedlíkem, ta dokáže divy. A já si troufám tvrdit, že by tahle má zkušenost jednou mohla nahradit rčení: "Utáhnout někoho na vařené nudli."

15.9.2017 v 16:52 | Karma článku: 34.69 | Přečteno: 1297 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Když netopýři bytem víří

Podle České společnosti pro ochranu netopýrů (ČESONu) by se nemělo těmto okřídlencům bránit v usazování kdekoli. A to i v lidských obydlích. Jsou totiž chráněni (citace zákona).

13.9.2017 v 15:48 | Karma článku: 26.71 | Přečteno: 453 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Konec prázdnin a i ten déšť jen padá a padá...

Je druhý záříjový den a vlastně definitivní konec prázdnin. Déšť padá a padá. A tak i z pouhé myšlenky je melancholická nálada. A z nálady zase jen ten smutný déšť.

2.9.2017 v 17:38 | Karma článku: 23.88 | Přečteno: 619 | Diskuse
Počet článků 91 Celková karma 27.13 Průměrná čtenost 822

Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.