Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč mi něco občas sakra vypadne

6. 06. 2017 17:49:27
Ne z rukou (i když - to taky). Ale z hlavy. A to poslední dobou často. Najednou se z čista jasna zaseknu a nastane zatmění. Mozku, čeho jiného.

Asi před třemi roky, na jaře, postihl mého drahého ischias. Heksnšus jako vyšitý. S jeho tonáží, obnášející cca jednostopatnáct kilo živé váhy, se dalo velice obtížně manipulovat. V bytě to jakž takž ušlo, ale čekal nás každoroční přesun. Na chalupu do pošumavských hvozdů. Něco jako taková menší invaze stěhujících se Slovanů.

Propadla jsem mírné depresi. Ne z balení svršků a různých jiných nezbytností. To mám za ta léta už v malíčku. Ale z nacpání toho všeho do našeho nového (menšího než kdysi) autíčka. A hlavně pak ze závěrečného aktu. Umístění mého stále ještě zkrouceného protějšku tamtéž.

Manžel, byť přechodně pokrčený, totiž skladný nebyl. To ani náhodou. A vmanipulovat jej na sedadlo spolu se starým (a tím pádem nerudným) pejskem nebyla pro mě žádná legrace.

Den před odjezdem jsem si ještě musela vyřídit potvrzení o své způsobilosti. To zdravotní, k řidičáku.

V ordinaci se pak ukázalo, že můj stav ještě docela ujde. Tělesný ano, zatímco zrak nikoliv. Což jsem nějakou dobu tušila.

Takže, snažíc se tuto drobnost (podle mě) zakamuflovat, nabiflovala jsem si rychle při měření tlaku poslední dva řádky na čtecí tabuli. Už nevím proč, ale nehodlala jsem marnit drahocenný čas před naším odjezdem pobíháním po nějakých očních klinikách.

Vzápětí z větší vzdálenosti, umístěná bodrou sestřičkou mezi futra dveří, jsem všechno bravurně zvládla. Když jsem ale byla (lstivě, jak jinak) vyzvána, abych to zopakovala i pozpátku, došlo k zatmění. Mého mozku, čeho jiného.

A tak jsem to na sebe radši hned práskla (jak je mým dobrým zvykem). Všechno o tom předchozím přečtení.

Když jsem slíbila (a hned druhý den i splnila), že zajdu na oční, popadla i poněkud otřesená paní doktorka znovu dech. A laskavě ke mně, jen tak přes rameno, prohodila: "Jaké že to máte vlastně auto?"

A já, stále ještě zpanikařená, jsem asi po minutě zaskuhrala: "Nové, takové červené." O značce vozu pak nepadla ani zmínka. Ani ta nejmenší.

Pak bylo jen ticho. I na můj vkus poměrně dlouhé. A obě zdravotnice na mě, jindy vesele hovořící, poněkud zmateně hleděly.

No, po chvíli jsem se jakž takž vzpamatovala a paní doktorka, ač podstatně mladší, dala k lepšímu svou historku. O zapomínání.

Byla s kamarádkou v Německu manželovým autem. A jeho náhradními klíči - to je totiž to podstatné. Vůz zaparkovala v jednom patře obchodního domu, ale i s doklady. Pak se nakupovalo. Večer ale auto v obchoďáku nešlo najít. Barvu si s kamarádkou pamatovaly - to přelaskavá paní doktorka několikrát (směrem ke mě) zdůraznila. Ale poschodí, kde zaparkovaly, tak to ani náhodou. A náhradní klíče jim byly vlastně k ničemu. Navíc SPZku manželova auta ani jedna neznaly.

Takže byla nucena povolat svého drahého až z Ostravy, kde bydlí.

Přijel, což o to, v jejím autě a s originálními klíčky od svého vozu. A že byl totálně naštvaný, to dá rozum. Navíc bylo prý ten den mistrovství v hokeji.

Nebo ve fotbale?

Pane jo, teď mi to mistrovství nějak vypadlo. A přísahám, že nejsem v žádném stresu. Ani trošičku.

Autor: Ludmila Ibehejová | úterý 6.6.2017 17:49 | karma článku: 28.21 | přečteno: 561x

Další články blogera

Ludmila Ibehejová

Poslední loudal Kostitřasu

Vždycky jsem se snažila ve všem uspět, ale tělocvičné záliby a klání mě nikdy moc nelákaly. A že se někdy nechám přemluvit k něčemu podobnému jako je například běh, tak to mě nikdy ani ve snu nenapadlo.

5.11.2017 v 16:21 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 294 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dobrá rada nad zlato, aneb - jak si poradit s dobrými radami

Během života všichni posloucháme nějaké ty rady. Ať chceme nebo nechceme. Děláme to všichni. A tak rady nejen přijímáme, ale i rozdáváme.

27.10.2017 v 16:30 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 24.93 | Přečteno: 468 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

No co, tak si tady prostě přičapnu, co furt máš...

Výcvik je výcvik. To je fakt. Ale teprve pravá svíčková s očividně domácím knedlíkem, ta dokáže divy. A já si troufám tvrdit, že by tahle má zkušenost jednou mohla nahradit rčení: "Utáhnout někoho na vařené nudli."

15.9.2017 v 16:52 | Karma článku: 36.27 | Přečteno: 1378 | Diskuse

Další články z rubriky Plzeň

Ludmila Ibehejová

Poslední loudal Kostitřasu

Vždycky jsem se snažila ve všem uspět, ale tělocvičné záliby a klání mě nikdy moc nelákaly. A že se někdy nechám přemluvit k něčemu podobnému jako je například běh, tak to mě nikdy ani ve snu nenapadlo.

5.11.2017 v 16:21 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 294 | Diskuse

Liběna Hachová

Jak jsem byla zavřená

Už jednou mně tam šlo o život. Nedala jsem si říct a nedala... A zase jsem tam vlezla. Zamkli mě na osm zámků a starej se!

28.10.2017 v 23:55 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 524 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dobrá rada nad zlato, aneb - jak si poradit s dobrými radami

Během života všichni posloucháme nějaké ty rady. Ať chceme nebo nechceme. Děláme to všichni. A tak rady nejen přijímáme, ale i rozdáváme.

27.10.2017 v 16:30 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 24.93 | Přečteno: 468 | Diskuse

Luboš Ibrmajer

FIT rodina 2017 – rodinná štafeta

„Rodinko“, ano Vy, tatínku a maminko, s tím dítětem. I Vás bych rád oslovil, paní a pane s těmi dvěma dětmi ... prostě jakékoliv RODINY, které si chtějí v rámci Evropského týdne sportu 2017 užít v Plzni plavání.

21.9.2017 v 22:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 26.80 Průměrná čtenost 819

Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.