Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Laskavé pohádky - ale kdeže...

17. 05. 2017 15:59:17
V pohádkách z našeho dětství obvykle vítězí láska nad zlem. Proto je milujeme. A vyprávíme. Ovšem, máme-li komu.

V pohádkách je krásné to, že veškeré zlo je v nich odhaleno a potrestáno. A proto je máme tak rádi. I v dnešní době. To vyprávění o strašidelných dracích, zlých obrech a odvaze všelijakých chasníků (hloupých Honzů), kteří si tu svou princeznu nakonec vždycky zaslouží. Navzdory všemožnému nebezpečí.

Pohádkové příběhy kdysi přetrvávaly jen v ústním podání a přecházely tak z generace na generaci. O jejich písemnou formu se pak zasloužili hlavně sběratelé folklórních příběhů. Například - náš Karel Jaromír Erben, Božena Němcová nebo němečtí bratři Grimmové.

A právě oni prosluli děsivými pohádkami, které museli vydatně polidšťovat. Tak byly tehdejší příběhy temné a děsivé. K jejich současné podobě měly hodně, ale hodně daleko.

Například tradiční ruská pohádka O Mášence a třech medvídcích. Verzí je několik. A ani jedna není laskavá. Holčička si pošmákne na kaši ze třech talířů a vyspí se ve třech postýlkách. Medvědi se vrátí - a Mášenku sežerou.

V Červené karkulce v původním znění třeba úplně chybí chrabrý zastánce, myslivec. A vlk posvačí nejen babičku, ale i malou Karkulku.

V dřívější Popelce pak není jen jedna, ale hned dvě zlé sestry. A Popelka nevytáhne šaty ze třech oříšků, ale přinesou jí je tři holubice. Každá jedny. Zlé sestry, aby se obuly do malého střevíčku, si ořežou nožem prsty na nohou. Když si princ svou vyvolenou odveze, přiletí tři supové. Dříve holubice. A se závistnicemi skoncují.

Příběh o Jeníčkovi a Mařence je vlastně děsivý dodnes. Jako dítě jsem těžko vydýchávala, že laskavý tatínek odvádí své dvě děti (v noci) do černého lesa. I když je k tomu donucen zlou macechou. A to, že Ježibaba skončí na lopatě v peci, tak to mě také neuklidňovalo. Doma jsme měli totiž chlebovou pec. A já vždycky s děsem pozorovala babičku, jak jí roztápí. A když do ní začala sázet nakynuté pecny, řvala jsem jako pominutá. Že se chleby v mých očích měnily byť v onu zlou čarodějnici, tak to nemusím ani dodávat.

Jednu děsivou pohádkovou knížku mám někde na chalupě dodnes. Patrně na půdě ve starém lodním kufru po nějakých předcích. Jsou to sebrané severské příběhy s perokresbami Karla Svolinského. Hemží se to v nich useknutými hlavami s vydloubanýma očima hned od první stránky. I na přebalu. A pamatuji si, jak jsem bývala uhranutá i tím, když jsem knížku vzala do ruky. Nejstrašnější v ní byla Bezruká dívka. Už jen ten název, pro dítě na dobrou noc jako stvořený.

Pohádky vlastně bývaly odrazem tehdejší doby. Ta dnešní je přece jen o poznání laskavější. I když nemám pohádky komu číst, jsem ráda, že vycházejí stále nové a nové dětské knížky. A některé z nich jsou opravdu krásné.

Autor: Ludmila Ibehejová | středa 17.5.2017 15:59 | karma článku: 28.95 | přečteno: 623x

Další články blogera

Ludmila Ibehejová

Poslední loudal Kostitřasu

Vždycky jsem se snažila ve všem uspět, ale tělocvičné záliby a klání mě nikdy moc nelákaly. A že se někdy nechám přemluvit k něčemu podobnému jako je například běh, tak to mě nikdy ani ve snu nenapadlo.

5.11.2017 v 16:21 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 294 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dobrá rada nad zlato, aneb - jak si poradit s dobrými radami

Během života všichni posloucháme nějaké ty rady. Ať chceme nebo nechceme. Děláme to všichni. A tak rady nejen přijímáme, ale i rozdáváme.

27.10.2017 v 16:30 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 24.93 | Přečteno: 468 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

No co, tak si tady prostě přičapnu, co furt máš...

Výcvik je výcvik. To je fakt. Ale teprve pravá svíčková s očividně domácím knedlíkem, ta dokáže divy. A já si troufám tvrdit, že by tahle má zkušenost jednou mohla nahradit rčení: "Utáhnout někoho na vařené nudli."

15.9.2017 v 16:52 | Karma článku: 36.27 | Přečteno: 1378 | Diskuse

Další články z rubriky Plzeň

Ludmila Ibehejová

Poslední loudal Kostitřasu

Vždycky jsem se snažila ve všem uspět, ale tělocvičné záliby a klání mě nikdy moc nelákaly. A že se někdy nechám přemluvit k něčemu podobnému jako je například běh, tak to mě nikdy ani ve snu nenapadlo.

5.11.2017 v 16:21 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 294 | Diskuse

Liběna Hachová

Jak jsem byla zavřená

Už jednou mně tam šlo o život. Nedala jsem si říct a nedala... A zase jsem tam vlezla. Zamkli mě na osm zámků a starej se!

28.10.2017 v 23:55 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 524 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dobrá rada nad zlato, aneb - jak si poradit s dobrými radami

Během života všichni posloucháme nějaké ty rady. Ať chceme nebo nechceme. Děláme to všichni. A tak rady nejen přijímáme, ale i rozdáváme.

27.10.2017 v 16:30 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 24.93 | Přečteno: 468 | Diskuse

Luboš Ibrmajer

FIT rodina 2017 – rodinná štafeta

„Rodinko“, ano Vy, tatínku a maminko, s tím dítětem. I Vás bych rád oslovil, paní a pane s těmi dvěma dětmi ... prostě jakékoliv RODINY, které si chtějí v rámci Evropského týdne sportu 2017 užít v Plzni plavání.

21.9.2017 v 22:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 26.80 Průměrná čtenost 819

Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.