Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Faraóni - a co takhle v domě

11. 05. 2017 21:12:40
Tak to není nic pro mě. Za těmi egyptskými jsem se nikdy neplahočila. Ani se nehodlám rozplývat nad pyramidami s jejich četnými sarkofágy.

Podobné radovánky totiž nevyhledávám. Netoužím jukat pod rubáše nějakých vznešených nebožtíků, byť by byly třeba ze zlata a drahého kamení.

Bohatě vystačím se zážitkem ze školní exkurze v Klatovech. V jejich katakombách. Kde už po shlédnutí první mumie jsem sebou potupně flákla, byvše vzápětí vynesena nohama napřed. A zaklíněna mezi dva šutráky u kamenné zdi Černé věže tamního kostela.

K veliké radosti spolužáků tehdejší 5. B jsem pak na požádání (a často) vyprávěla, že ta mumie na mě mrkla. Jak šel čas, tak v 6. B nejen mrkala, ale i cenila svůj zteřelý chrup. Když jsem ale postupně přidala i vyplazování jazyka, přestaly mně děti věřit a všechno vyšumělo.

Že jednou budu mít tu čest a setkám se osobně i s faraóny, tak to jsem tehdy ještě netušila. Ani náhodou.

Začalo to naprosto nenápadně a to několika průzkumníky, kteří vnikli i do našeho bytu. Nezvaní hosté byli urputní a čilí. Žádné zlato, žádné drahokamy, ale armády malých rezavohnědých potvůrek, které zaplavily všechna plzeňská sídliště.

V té době neexistovala skoro žádná reklama na hubící prostředky. A já se někde dočetla, že vetřelce zastaví - zubní pasta.

A tak jsem nelenila a zakoupila pár tub značky Odol. A opatlala jimi kdeco. Kdejakou škvíru a kdejaký kout v našem panelovém bytě. Postupujíc při tom velice důmyslně, přímo lstivě.

I naše dvě děti byly do akce zapojeny a denně s reptáním odbíhaly pro další a další tuby Odolů. A já vášnivě oblepovala kdejaký kout s bojovou písní na rtech: "Faraóni, třeste se!"

Mravenci se na několik dní našemu bytu skutečně vyhýbali.

Zubní pasta postupně ztuhla a moje rysy o poznání víc. Vojsko se totiž vrátilo a nemínilo vyklidit znovu dobyté pozice.

V té době s námi už žila moje nemocná maminka. A já s mužem i dětmi jsme měli odjet na týdenní zájezd do MLR (tehdejší Maďarsko).

Napekla jsem, navařila a přivezla coby dozor matčinu mladší sestru Liběnu. Večer před odjezdem jsem obě několikrát varovala, aby všechno jídlo dávaly výhradně do ledničky.

A pak plna pýchy nad naleštěným (vydesinfikovaným) bytem a s pocitem vzorné dcery jsem zaklapla dveře.

Že něco nebylo v pořádku, to jsem na své rodičce poznala po návratu skoro okamžitě. Máti, jindy melancholická, byla skoro rozverná.

Na mé naléhání se mi konečně svěřila. Jak mísu bramborových knedlíků dala přes noc do jídelní skříně. A vzápětí napráskala i Liběnu, která jí údajně popichovala: "Ta tvoje holka toho nadělá, nějací faraóni, kdo to kdy slyšel. U nás v Nýrsku o nich nikdo nic neví."

Druhý den pak obě ale nestačily zírat. Mísa s knedlíky byla jedna veliká hemžící se zrzavohnědá koule.

Když jsem se nadechla a zmohla na otázku, co jedly, opáčila: "No co, knedle jsme opláchly a bylo to. Taková škoda, přece jsme to nemohly vyhodit." A hned rychle dodala: "S tou roštěnou byly oba dny vynikající. A napotřetí jsme si je i opekly."

Chtěla jsem než ironicky podotknout: "Ty faraóny nebo knedlíky?"

Vzápětí jsem si vzpomněla na vyprávění kamarádky Dáši. Které faraóni jednou nalezli do pouťových koláčů. Pravých chodských. Kdo je někdy jedl, pochopí. (Koláče, ne faraóny).

Tuhle dobrotu totiž dlouho slibovala natěšeným spolupracovníkům.

Když mi vyprávěla, jak to pondělní ráno otevřela krabici a málem zkolabovala, nemohla jsem nevěřit.

A tak ty své pracné výtvory projela několikrát nad dřezem fénem, zlehka oklepala poslední opozdilce a všechno vydatně posněžila moučkovým cukrem.

Kolegové i kolegyně si prý moc a moc pošmákli, údajně se mlsně olizovali ještě několik dní.

Dášenka se nenechala zlomit. A dál peče své výborné "merhované chodské" koláče.

Ale já si u ní od té doby makové radši nikdy nedávám. Nesáhnu ani po těch hodně pocukrovaných.

Faraóni jsou sice dávná minulost, ale já si dobře pamatuji, jak mi tehdy řekla: "Víš, když jsem tu krabici na kuchyňskou linku položila, bylo najednou všude plno máku."

Autor: Ludmila Ibehejová | čtvrtek 11.5.2017 21:12 | karma článku: 30.61 | přečteno: 594x

Další články blogera

Ludmila Ibehejová

Poslední loudal Kostitřasu

Vždycky jsem se snažila ve všem uspět, ale tělocvičné záliby a klání mě nikdy moc nelákaly. A že se někdy nechám přemluvit k něčemu podobnému jako je například běh, tak to mě nikdy ani ve snu nenapadlo.

5.11.2017 v 16:21 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 294 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dobrá rada nad zlato, aneb - jak si poradit s dobrými radami

Během života všichni posloucháme nějaké ty rady. Ať chceme nebo nechceme. Děláme to všichni. A tak rady nejen přijímáme, ale i rozdáváme.

27.10.2017 v 16:30 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 24.93 | Přečteno: 468 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

No co, tak si tady prostě přičapnu, co furt máš...

Výcvik je výcvik. To je fakt. Ale teprve pravá svíčková s očividně domácím knedlíkem, ta dokáže divy. A já si troufám tvrdit, že by tahle má zkušenost jednou mohla nahradit rčení: "Utáhnout někoho na vařené nudli."

15.9.2017 v 16:52 | Karma článku: 36.27 | Přečteno: 1378 | Diskuse

Další články z rubriky Plzeň

Ludmila Ibehejová

Poslední loudal Kostitřasu

Vždycky jsem se snažila ve všem uspět, ale tělocvičné záliby a klání mě nikdy moc nelákaly. A že se někdy nechám přemluvit k něčemu podobnému jako je například běh, tak to mě nikdy ani ve snu nenapadlo.

5.11.2017 v 16:21 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 294 | Diskuse

Liběna Hachová

Jak jsem byla zavřená

Už jednou mně tam šlo o život. Nedala jsem si říct a nedala... A zase jsem tam vlezla. Zamkli mě na osm zámků a starej se!

28.10.2017 v 23:55 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 524 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dobrá rada nad zlato, aneb - jak si poradit s dobrými radami

Během života všichni posloucháme nějaké ty rady. Ať chceme nebo nechceme. Děláme to všichni. A tak rady nejen přijímáme, ale i rozdáváme.

27.10.2017 v 16:30 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 24.93 | Přečteno: 468 | Diskuse

Luboš Ibrmajer

FIT rodina 2017 – rodinná štafeta

„Rodinko“, ano Vy, tatínku a maminko, s tím dítětem. I Vás bych rád oslovil, paní a pane s těmi dvěma dětmi ... prostě jakékoliv RODINY, které si chtějí v rámci Evropského týdne sportu 2017 užít v Plzni plavání.

21.9.2017 v 22:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 26.80 Průměrná čtenost 819

Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.