Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sny lítací a kadibudkové neboli splachovací

27. 02. 2017 3:21:00
"Sen je sen a kdo mu věří - blázen ten." Věřte nebo ne, jedno z někde vyčtených staročeských přísloví.

Jako dítě jsem bývala svými sny úplně fascinovaná. Přísloví sem nebo tam, v naší rodině se na ně často věřilo. Alespoň mé dvě osudové ženy v tom byly zajedno. A to zcela výjimečně. Protože soužití mojí maminky s babičkou bývalo občas i problematické.

Nejdříve jsem mívala sny lítací. A tak jsem si to plachtívala nad kdejakými místy, známými i úplně cizími. A bylo to většinou kouzelné. Tráva v těch snech byla hebká a svěže zelená, všechno pode mnou kvetlo jedna radost. A já se nad tou krásou vznášela po obloze lehounká jak obláček.

Za nějaký čas došlo k dramatické změně. K přeletům nad místním hřbitovem s márnicí. Proč se to stalo, nevím. A já se začala v noci příšerně bát. Spánek jsem proto oddalovala jak se dalo, svítíc si baterkou pod peřinou. Ráno jsem pak bývala prozelenalá a celá naježená z těch nočních hrůz. Z nějakého mně neznámého důvodu jsem se tehdy nikomu se svými děsy nesvěřila. Ani mamince nebo babičce a ani kamarádkám ve škole.

Pak najednou zničehonic lítací sny úplně zmizely a nastalo období snů splachovacích.

Bylo to patrně vlivem mojí fascinace kadibudkami všeho druhu. A ty významně zasáhly i do našich většinou dost nejapných dětských her.Takže jsem s kamarádkou Alenou už od časného jara stavěla z malých klacíků četné domky a domečky. Já s několika festovními záchodky. Kamarádka pak docela neochotně s jedním WC, značně odfláknutým. Moje nadšení totiž nikdy moc nesdílela.

Promiň Aleno, že jsem tě tehdy tak nutila, zdravím tě a jak je tam nahoře?

U babičky na výměnku bývala kadibudka s ledabyle pospojovanými latěmi místo dveří. A já Alenu často přiměla hrát si právě tam. Anebo někde poblíž. Našeho počínání si ale babička záhy všimla a po několika rázných pohlavcích nás jednoho dne tamodtud definitivně vyhnala.

Sny ale žily svým vlastní životem a já často, opět v letu, marně hledala a pak i nacházela svoje záchodky. Ale - povětšinou bez dveří nebo se zničenou rozpůlenou, zubatou mísou. A dost často se na mě ve snu drze šklebívala i uražená odtoková roura nebo pouhopouhá díra v zemi. Ta jáma pak bývala obyčejně černá a příšerně hluboká a já do ní s děsem nahlížela.

Pak konečně přišlo období, kdy kadibudky nade mnou ztratily svou kouzelnou moc.

Před nedávnem jsme ale na Prima ZOOM sledovali pořad o domácích mazlíčcích s křečky v hlavní roli. A já pak měla v noci sen. Posedávám si v něm tak jako před lety na onom místě. Když tu se přede mnou objeví ON. ZOOMový křeček. Chňapne po jediné roli papíru, kterou držím v ruce a začne se tou rolí přede mnou výsměšně cpát a cpát. Výsměšně na mě civí a láduje se, až mu lezou oči z důlků. Až má hlavu jako plynový balón. Když mě tím obrovským pumlíčem tlačí ke zdi, probouzím se.

Pamětliva zkazek o kadibudkách, běžím vsadit tiket v očekávání mimořádné výhry.

A hned druhý den, po tahu Sportky (nikoliv mém, vítězném) se mi potvrdí pořekadlo: " Sen je sen a kdo mu věří?"

Autor: Ludmila Ibehejová | pondělí 27.2.2017 3:21 | karma článku: 30.81 | přečteno: 644x

Další články blogera

Ludmila Ibehejová

Poslední loudal Kostitřasu

Vždycky jsem se snažila ve všem uspět, ale tělocvičné záliby a klání mě nikdy moc nelákaly. A že se někdy nechám přemluvit k něčemu podobnému jako je například běh, tak to mě nikdy ani ve snu nenapadlo.

5.11.2017 v 16:21 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 294 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dobrá rada nad zlato, aneb - jak si poradit s dobrými radami

Během života všichni posloucháme nějaké ty rady. Ať chceme nebo nechceme. Děláme to všichni. A tak rady nejen přijímáme, ale i rozdáváme.

27.10.2017 v 16:30 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 24.93 | Přečteno: 468 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

No co, tak si tady prostě přičapnu, co furt máš...

Výcvik je výcvik. To je fakt. Ale teprve pravá svíčková s očividně domácím knedlíkem, ta dokáže divy. A já si troufám tvrdit, že by tahle má zkušenost jednou mohla nahradit rčení: "Utáhnout někoho na vařené nudli."

15.9.2017 v 16:52 | Karma článku: 36.27 | Přečteno: 1378 | Diskuse

Další články z rubriky Plzeň

Ludmila Ibehejová

Poslední loudal Kostitřasu

Vždycky jsem se snažila ve všem uspět, ale tělocvičné záliby a klání mě nikdy moc nelákaly. A že se někdy nechám přemluvit k něčemu podobnému jako je například běh, tak to mě nikdy ani ve snu nenapadlo.

5.11.2017 v 16:21 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 294 | Diskuse

Liběna Hachová

Jak jsem byla zavřená

Už jednou mně tam šlo o život. Nedala jsem si říct a nedala... A zase jsem tam vlezla. Zamkli mě na osm zámků a starej se!

28.10.2017 v 23:55 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 524 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dobrá rada nad zlato, aneb - jak si poradit s dobrými radami

Během života všichni posloucháme nějaké ty rady. Ať chceme nebo nechceme. Děláme to všichni. A tak rady nejen přijímáme, ale i rozdáváme.

27.10.2017 v 16:30 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 24.93 | Přečteno: 468 | Diskuse

Luboš Ibrmajer

FIT rodina 2017 – rodinná štafeta

„Rodinko“, ano Vy, tatínku a maminko, s tím dítětem. I Vás bych rád oslovil, paní a pane s těmi dvěma dětmi ... prostě jakékoliv RODINY, které si chtějí v rámci Evropského týdne sportu 2017 užít v Plzni plavání.

21.9.2017 v 22:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 26.80 Průměrná čtenost 819

Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.