Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

To je ale pěkná děuka

13. 02. 2017 7:31:48
Dialekty jsou v některých částech naší země různé. A jejich vysvětlení bývá často úsměvné. A někdy, pokud to přeženu, ba i hrůzné.

Do ryze chodské rodiny mého nastávajícího jsem před lety (mnoha lety) přímo vtrhla. Vlastně se vřítila, po hlavě. A kdyby jen po hlavě.

Zadním kolem tatínkova skútru jsem se tehdy zapasovala (pevně zaklínila) do pletiva jejich předzahrádky. Abych tam - a to i se svým zadkem - zůstala už navždycky.

Snad, nebudu ale předjímat věci budoucí.

Rodinu, nastoupenou tenkrát v plném počtu a zbroji (včetně zvědavých sousedů), jsem asi hned napoprve dost vyděsila. No, ono omývat a ovazovat potencionální ryze neznámou (vyjevenou) nevěstu, tak to neměl tenhle uvítací výbor asi vůbec v plánu.

Na pohoštění, které bylo nachystáno očividně na mou počest, na to už jsem pozapomněla. Ale na zběsilou honbu za těmi všemi obvazy, kysličníkem a náplastěmi, tak na to se zapomenout hned tak nedá. Domem tehdy pobíhalo i několik sousedek, číhavě přepočítávajích mé četné boule, modřiny a šrámy. Takové divadlo se jim totiž hned tak nenaskytlo.

Nezapomenutelný byl a je pro mě pak první výrok mé nastávající tchyně: "To ste se nemusela tak tumlovát a takle se nám tuto pomlátit." (Tumlovát = spěchat, tuto = tady, takle = takhle).

Načež budoucí tchán znalecky podotknul: "To budete nýčkot pěkně dlouho hopat." (Nýčkot = nyní, hopat = kulhat).

Sestra mého drahého zase ustrašeně šeptla: "Jak ste sebou tak flákla do tý naší hradby, až to se mnou trůklo. Pěkně sem se vydejřila." (Trůklo = škublo, trhlo, vydejřila = lekla se).

A tak jsem si začala zvykat. Například - že: Oslovení - mámo, táto, bábo, děrku - nejsou vůbec hanlivá. To ani náhodou. I když jsem byla zvyklá na jejich poněkud jemnější podobu.

A že: I můj manžel běžně sklouzne při návštěvě jejich rodiny do chodské "bulačiny." A já uslyším, co včil (právě) dělá: Bártuc Jozef, Holaruc Anton, Kabourkuc děrek, Horčíkuc bába, Šimkuc Manka, Rybákuc Běta, Novákuc Dorla.

Dále, že: Vona něco něhde zapomíla a von zasejc zrouna vo tom nic nevedíl. A hdo humříl a hdo ne a kemu se zasejc uďálo nedobře. Atakdále, atakdále.

O jedné chodské pouti jsem pak prožila "skorošok." Z toho davu mužových známých a jejich dalších známých, kmotřiček a kmotrů na mě šly mrákoty. Na mě, zvyklé na přečetné příbuzenstvo! V jednu chvíli ke mně totiž přiskočila tetka v chodském kroji a manželovi do tváře vykřikla: "Jéjé, to si si vybral dívče a s takovým kukučem."

A nad naší tehdy čtyřletou holčičkou udiveně spráskla ruce: "To je ale pěkná děuka. A ten samyj kukuč. Jako máma, jako máma."

Hrozně jsem se urazila. A nebýt zaklíněná v tom davu, možná bych i utekla. Tetka - nezmar - ale pokračovala: "A pokompa má ale ta děuka ty zrzavý vlásky" - pátravě prohlížejíc světlou (mužovu) a mou (tmavou) hlavu. Nemohla jsem ani promluvit a než tiskla k sobě hlavičku naší hezounké černooké dcerušky, jejíž tmavorezavé lokýnky tehdy dráždily kdekoho.

Okrojovaný nezmar do mě vzápětí drcnul s dotazem: "A eslipa tě ten tvůj zápasník aspoň bíje, slnej je na to dost." A odcházejíc, smutně na mě přes rameno hodila: "To ten muj dokaváde moh, ten mi jich nandál, jéjé. Dyž se napíl. To sem někdy nevedíla, čípa ulastně sem."

Moje zasyčení: "Nebíje a ani nepíje, to by si moh ́ zkusit" - tetku ale očividně zaskočilo. "To sou dneska věci, to sou věci", brblala, mizejíc v davu.

Tchyně pak mým poněkud ztuhlým rysům trpělivě vysvětlovala, že děuka je po chodsku dívče, děvčátko. A že: "Nemám bejt tak ́náhlá ́."

Tak tomu už jsem rozuměla až moc dobře. Mé dvě osudové ženy, maminka s babičkou mi totiž od malička vtloukaly do hlavy: "Holka naše zlatá, nebuď taková ́náhlá ́."

Autor: Ludmila Ibehejová | pondělí 13.2.2017 7:31 | karma článku: 33.39 | přečteno: 958x

Další články blogera

Ludmila Ibehejová

Poslední loudal Kostitřasu

Vždycky jsem se snažila ve všem uspět, ale tělocvičné záliby a klání mě nikdy moc nelákaly. A že se někdy nechám přemluvit k něčemu podobnému jako je například běh, tak to mě nikdy ani ve snu nenapadlo.

5.11.2017 v 16:21 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 294 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dobrá rada nad zlato, aneb - jak si poradit s dobrými radami

Během života všichni posloucháme nějaké ty rady. Ať chceme nebo nechceme. Děláme to všichni. A tak rady nejen přijímáme, ale i rozdáváme.

27.10.2017 v 16:30 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 24.93 | Přečteno: 468 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

No co, tak si tady prostě přičapnu, co furt máš...

Výcvik je výcvik. To je fakt. Ale teprve pravá svíčková s očividně domácím knedlíkem, ta dokáže divy. A já si troufám tvrdit, že by tahle má zkušenost jednou mohla nahradit rčení: "Utáhnout někoho na vařené nudli."

15.9.2017 v 16:52 | Karma článku: 36.27 | Přečteno: 1378 | Diskuse

Další články z rubriky Plzeň

Ludmila Ibehejová

Poslední loudal Kostitřasu

Vždycky jsem se snažila ve všem uspět, ale tělocvičné záliby a klání mě nikdy moc nelákaly. A že se někdy nechám přemluvit k něčemu podobnému jako je například běh, tak to mě nikdy ani ve snu nenapadlo.

5.11.2017 v 16:21 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 294 | Diskuse

Liběna Hachová

Jak jsem byla zavřená

Už jednou mně tam šlo o život. Nedala jsem si říct a nedala... A zase jsem tam vlezla. Zamkli mě na osm zámků a starej se!

28.10.2017 v 23:55 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 524 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dobrá rada nad zlato, aneb - jak si poradit s dobrými radami

Během života všichni posloucháme nějaké ty rady. Ať chceme nebo nechceme. Děláme to všichni. A tak rady nejen přijímáme, ale i rozdáváme.

27.10.2017 v 16:30 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem nemusela za gejzírem až někam na Island

Široširý svět a nedozírné dálky mě vždycky nesmírně lákaly. Hlavně v dobách mojí mladosti. Kdy se za hranice všedních dnů dostávali jenom někteří vyvolení.

5.10.2017 v 19:26 | Karma článku: 24.93 | Přečteno: 468 | Diskuse

Luboš Ibrmajer

FIT rodina 2017 – rodinná štafeta

„Rodinko“, ano Vy, tatínku a maminko, s tím dítětem. I Vás bych rád oslovil, paní a pane s těmi dvěma dětmi ... prostě jakékoliv RODINY, které si chtějí v rámci Evropského týdne sportu 2017 užít v Plzni plavání.

21.9.2017 v 22:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 26.80 Průměrná čtenost 819

Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.