Ludmila Ibehejová
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x
Seznam rubrik
Ludmila Ibehejová
Kde ho asi tak vzaly
Hlasitý nebo spíše ironický výkřik očividně nepatří mému manželovi, i když na něj Miluška několik okamžiků zírá. Kouká totiž dlouze na mě. Tyhle nečekané návštěvy. Ale můj dragounský dědeček říkával: "Host do domu, bůh do domu."
Ludmila Ibehejová
Když klečet, tak v rohu
Myslím si, že manipulovat se mnou, jak fyzicky, tak i psychicky, je docela fuška. A s lednicí, kterou máme na chalupě v přístěnku ve výklenku, tak s tou je to ještě horší než se mnou.
Ludmila Ibehejová
Chleba na zemi - srdce na dlani
Už moje babička kdysi říkávala: "Dítě moje zlatý, se srdcem na dlani a s kloboukem v ruce projdeš celý, celičký svět..."
Ludmila Ibehejová
Když přišlápne malá botka
"Tancuj, tancuj, vykrúcaj, vykrúcaj..." - halasíval na nás a tleskal do rytmu náš tehdejší taneční mistr. Jo, vážení, taková prodloužená v tanečních, to tenkrát bylo něco!
Ludmila Ibehejová
Cestou necestou...
"Cestou necestou" to jsem si málem zpívala tuhle v podvečer, i když do zpěvu - a ani do skoku mi nebylo.
Ludmila Ibehejová
Jednou a dost
"A bude se hubnout, co ty na to," prohlásil kdysi jednou (v minulém století) můj zápasnický manžel. A protože jsem nechtěla narušit naše tehdejší manželské štěstí, tak jsem souhlasila. Sice váhavě, ale souhlasila.
Ludmila Ibehejová
Okolo Třeboně
Tak koně jsme tam nezahlédli ani koutkem oka, zato krvelační komáři se na nás vrhli skoro okamžitě. A popásali se jedna radost. Asi jsme jim zachutnali - aniž jsme jim něco dali.
Ludmila Ibehejová
Snít o něčem
"Nemaluj pořád toho jednoho jedinýho koně s houslemi v tlamě, kdo to kdy viděl," hubovala kdysi matka Chagallová svého pubertálního syna. On neposlechl a maloval dál. A udělal dobře. Moc dobře.
Ludmila Ibehejová
O naději
Jaro je tady se vším všudy - nejen kalendářně. Na azurovém nebi sem tam mráček, v ovzduší spousta pylu (plná penze pro nás, alergiky) a já sama na lodžii celá zmámená. Nikoliv jarem, ale desinfekcí - sousedé uklízeli.
Ludmila Ibehejová
A tak ho na oplátku vyděsím zas´ já
Letos mi bude - ne, tak to neprozradím. Ani náhodou. Stejně jako svou váhu, kterou po tom čtyřnedělním skoro nicnedělání budu muset vykazovat asi jako tonáž.
Ludmila Ibehejová
Tak ale popravdě
Už jsem zažila kdeco a tak mě hned tak nic nerozhodí. Ale - popravdě - choroby mých drahých a i ty moje (ale jen ty hnusné), tak ty mě rozhodit dokáží. A to pořádně.
Ludmila Ibehejová
Jsem asi zralá už tak akorát
Jasně, jsem zralá na Dobřany. Pro mimoplzeňské - na blázinec. Ale pozor, není to informace jen o mně. Zatím, nebudu totiž předbíhat. Protože slyším svou pověrčivou máti: "Jen si koleduj, může se ti to jednou splnit."
Ludmila Ibehejová
S naší nabídkou a vkusem zatočíte rázně s vaším tinitusem...
"Určitě to taky zkus," hučí do mě hned mezi dveřmi kamarádka Lenka, šermujíc mi před očima nějakým pestrobarevným bulvárem.
Ludmila Ibehejová
Leden jasný , roček krásný
Pranostiky, pořekadla - na jedny jsem právě padla. A to v šuplíku, kde bych měla mít nový diář na letošní rok.
Ludmila Ibehejová
Úhel pohledu
"Víš, kolik mi je?" - pronesl zničehonic vyčítavě můj manžel, když jsme po novoročním výšlapu odcházeli z naší halové garáže.
Ludmila Ibehejová
Život tropí hlouposti a nemusí být ausgerechnet Silvestr
A proč si tyhle hlouposti nepřipomenout, když máme poslední den roku. Mezi přáteli nad skleničkou a o Silvestru je takové laskavé vzpomínání jedna velká radost. Protože sdělená radost = dvojnásobná radost, která pohladí i duši.
Ludmila Ibehejová
Včerejší vanilková na schodech
Ne ta kopečková na italských Španělských schodech v Římě, ale mírně (vlastně dost) rozpláclé cornetto, které úporně lovím odněkud ze dna přeplněné nákupní tašky.
Ludmila Ibehejová
Copak to hledáte, dneska už vyváželi
Na rozdíl ode mě, kvapem se uzdravující - i když - zase takový fofr to nebyl, ochořel na několik měsíců můj notebook. Asi žalem, sebou do lázní jsem ho totiž nevzala. Zato manžela ano, toho ale jen na poslední čtvrtý týden.
Ludmila Ibehejová
A v čem je tedy problém?
"Vy už zasejc ́ nemůžete dovnitř? haleká na mě soused, čiperný osmdesátník, šinoucí se (očividně opět náhodou) kolem plotu našeho domu.
Ludmila Ibehejová
4 X L - a co teď já s tím?
"A tohle tam strčím taky?" Diví se bratranec, víc než stokilový sedmdesátiletý chasník. Je opět sám, to jest bez ženy a mě poprosil, ať ho naučím prát.
Ludmila Ibehejová
Tak třeba´ si za "ňákej" čas vzpomenu...
Tak tohle mi často říkávala moje babička, asi někdy kolem své osmdesátky. Jak jí dneska čím dál tím víc chápu... Bohužel, až teď.
Ludmila Ibehejová
Neviditelný svět bakterií
"Od čeho má jméno mýval - všechno v lese poumýval. Když vyčistil celý dům, pere prádlo mýválkům" - část dětské říkanky.
Ludmila Ibehejová
Tryskem anebo štronzo ...
"Tak už jsem s tím jednou provždycky šlehla," vrhá se mi hned ve dveřích kolem krku kamarádka - aniž řekne s čím anebo s kým. "No, s báněním přece, s čím jiným asi," kroutí Evička nad mou nechápavostí hlavou.
Ludmila Ibehejová
Když už budu muset frčet, tak ať to má švunk
Nerada se podřizuji propagátorům zdravé výživy. Ostatně, je to na nás obou - i na mém drahém - trochu (dost) znát. Asi k tomu přispěla výchova mé babičky, která říkávala: "Lepší holka na štípnutí než na chcípnutí."
Ludmila Ibehejová
Vyznání, které se opozdilo jen malinko - o pouhopouhou čtvrtku století
Milá Veroniko, musím se Ti s něčím svěřit. A když uznáš za vhodné, tak to i předej nebo přetlumoč. Kdy, to záleží jen a jen na Tobě. A komu, to vzápětí pochopíš.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
