Ludmilo, snad Vás trochu potěší, že "den blbec" se chová spravedlivě a občas obšťastní každého z nás. Mně se to naposled stalo nedávno, jak jsem psal o těch brejlích

A k někomu (jako já) je takový den pře-velice štědrý--Díky za čtení

To se stává, paní Ludmilo, "smolný den" bývá opravdu smolný... Vzpomínám si na moji první návštěvu italských Benátek. Byl to podnikový zájezd s naším nově zřízeným podnikovým Fatra-tourem, uskutečněný těsně po "sametové". Nikdo z účastníků zájezdu neměl peníze na nocleh, a tak jsme tam jeli na otáčku. Brzičko ráno tam, přes noc zpátky. V den odjezdu jsem dostala rýmu a celý den v Benátkách jsem proslzela ho a prokýchala. (Trapné). Přesto zážitky pěkné, fotografií mnoho. Někdy se jimi pochlubím na blogu. Zdravím.

S jedním krvavým a druhým slzícím okem člověk (já) moc parády neudělá, i kdyby chtěl... ale - hlavně - veselá mysl, půl zdraví, to ostatní se samo spraví (doufejme), zdravím...