to je zase tak hezký... mám teď pc u doktora,už měsíc, tak číst mému srdci ty milé nestíhám. Krásný jaro, Ludmilo, uvázat, neztratit

Zdravím Radko a díky. Nechci užívat výraz "nestíhám", nemám ho ráda, ale je to tak. A díky - hezké jaro, co nevidět se přesuneme. Do lesů, hor a strání...)))

Takže ta poslední ztráta byla vlastně nejkrásnější

Ludmilo, též pořád něco ztrácím, hledám, nenacházím a někdy i nacházím. Zdaleka ne vše je vina toho, kdo ztrácí, mnohdy to má na svědomí skřítek zašupšák

Hezkou neděli

Díky za nakouknutí. Věci se u nás nejen ztrácejí, ale i rozbíjejí. Může za to skřítek poltrgaist s družinou svých věrných...)))

Také jsem ledasco ztrácela - a stále ztrácím... A často jsem nepozorná, zapomínám věci... Naposledy v řeznictví balíček, s polévkovou morkovou kostí... Díky pozornosti prodavačky mi byla před krámem doručena... Dobří lidé ještě žijí - to mě těší... Jo, kdysi jsem zapomněla v autobuse ze Zlína do Uh. Brodu deštník a vzpomněla jsem si na něj až za 14 dní, kdy jsem tam jela znovu do Brodu - a považte, palazór stále ležel na stejném místě v síťce nad sedadlem. Opravdu milé, potěšující zjištění...

Jsme, vidím, na stejné vlně. Díky...)))

Ztracených věcí je i v mém případě nekonečný seznam. Nad některými člověk mávne rukou, některé mrzí i do konce života. Důležité je ztráty občas kompenzovat i šťastnými nálezy, např. ztracené sebevědomí, kamarád(ka), atd.

Díky za pěkný článek, Ludmilo.

Něco nepřestane mrzet. Teď se mi vybavila další ztráta, náušnice v lese. Tu jsem ale vzápětí našla, ale bylo to drama... Díky.