Proč mi něco občas sakra vypadne
Asi před třemi roky, na jaře, postihl mého drahého ischias. Heksnšus jako vyšitý. S jeho tonáží, obnášející cca jednostopatnáct kilo živé váhy, se dalo velice obtížně manipulovat. V bytě to jakž takž ušlo, ale čekal nás každoroční přesun. Na chalupu do pošumavských hvozdů. Něco jako taková menší invaze stěhujících se Slovanů.
Propadla jsem mírné depresi. Ne z balení svršků a různých jiných nezbytností. To mám za ta léta už v malíčku. Ale z nacpání toho všeho do našeho nového (menšího než kdysi) autíčka. A hlavně pak ze závěrečného aktu. Umístění mého stále ještě zkrouceného protějšku tamtéž.
Manžel, byť přechodně pokrčený, totiž skladný nebyl. To ani náhodou. A vmanipulovat jej na sedadlo spolu se starým (a tím pádem nerudným) pejskem nebyla pro mě žádná legrace.
Den před odjezdem jsem si ještě musela vyřídit potvrzení o své způsobilosti. To zdravotní, k řidičáku.
V ordinaci se pak ukázalo, že můj stav ještě docela ujde. Tělesný ano, zatímco zrak nikoliv. Což jsem nějakou dobu tušila.
Takže, snažíc se tuto drobnost (podle mě) zakamuflovat, nabiflovala jsem si rychle při měření tlaku poslední dva řádky na čtecí tabuli. Už nevím proč, ale nehodlala jsem marnit drahocenný čas před naším odjezdem pobíháním po nějakých očních klinikách.
Vzápětí z větší vzdálenosti, umístěná bodrou sestřičkou mezi futra dveří, jsem všechno bravurně zvládla. Když jsem ale byla (lstivě, jak jinak) vyzvána, abych to zopakovala i pozpátku, došlo k zatmění. Mého mozku, čeho jiného.
A tak jsem to na sebe radši hned práskla (jak je mým dobrým zvykem). Všechno o tom předchozím přečtení.
Když jsem slíbila (a hned druhý den i splnila), že zajdu na oční, popadla i poněkud otřesená paní doktorka znovu dech. A laskavě ke mně, jen tak přes rameno, prohodila: "Jaké že to máte vlastně auto?"
A já, stále ještě zpanikařená, jsem asi po minutě zaskuhrala: "Nové, takové červené." O značce vozu pak nepadla ani zmínka. Ani ta nejmenší.
Pak bylo jen ticho. I na můj vkus poměrně dlouhé. A obě zdravotnice na mě, jindy vesele hovořící, poněkud zmateně hleděly.
No, po chvíli jsem se jakž takž vzpamatovala a paní doktorka, ač podstatně mladší, dala k lepšímu svou historku. O zapomínání.
Byla s kamarádkou v Německu manželovým autem. A jeho náhradními klíči - to je totiž to podstatné. Vůz zaparkovala v jednom patře obchodního domu, ale i s doklady. Pak se nakupovalo. Večer ale auto v obchoďáku nešlo najít. Barvu si s kamarádkou pamatovaly - to přelaskavá paní doktorka několikrát (směrem ke mě) zdůraznila. Ale poschodí, kde zaparkovaly, tak to ani náhodou. A náhradní klíče jim byly vlastně k ničemu. Navíc SPZku manželova auta ani jedna neznaly.
Takže byla nucena povolat svého drahého až z Ostravy, kde bydlí.
Přijel, což o to, v jejím autě a s originálními klíčky od svého vozu. A že byl totálně naštvaný, to dá rozum. Navíc bylo prý ten den mistrovství v hokeji.
Nebo ve fotbale?
Pane jo, teď mi to mistrovství nějak vypadlo. A přísahám, že nejsem v žádném stresu. Ani trošičku.
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Stavební pozemek Srubec u Českých Budějovic
Srubec, okres České Budějovice
4 600 000 Kč
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x