Nescházelo moc a měla jsem to za sebou
Ten osudný zářijový den byl krásný, takový mlhavě slunečný jak některé dny babího léta bývají. Ráno jsem odvezla manžela na nádraží a sotva jsem stačila po návratu otevřít vrata do dvora, už mě znovu volal. Že vlak, mnou vyhledaný - špatně, jak jinak - jede až za hodinu a půl a tak abych se pro něj vrátila.
A jak jsem tak ujížděla už podruhé z toho nádraží kolem místní školy, vyrazily přes silnici od stojící dodávky dvě malé holčičky a jedna se mi dokonce přímo před kapotou rozplácla. Když jsem po přestálém šoku odlepila třesoucí se nohu ze zavařené brzdy a zastrčila své vyděšené srdce tam kam patří, blesklo mi hlavou to dávné varování: "Do třetice všeho... ."
Ale ten den byl tak krásný. A já měla plno plánů, co všechno udělám do té doby, než se můj drahý večer z Plzně vrátí. Bylo asi půl jedenácté a já si chtěla o hodinu později vychutnat polední AZ kvíz s tradičním hrníčkem prskající horké černé kávy. A tak jsem v rychlosti vyrazila navézt dřevo a brikety k našim trojím kachlovým kamnům.
Když jsem se vracela do zšeřelé stodoly pro druhou dávku, něco kolem mě prosvištělo a já si kromě toho zaječení (patrně cizí kočky) nepamatuji už vůbec nic. Pád na udusaný mlat a plně naložené kolečko byl tak prudký, že jsem rázem přestala existovat. Jen krátký záblesk někde v podvědomí a pak nic. Dlouhé nic. Ležela jsem tam patrně v bezvědomí a když jsem se probrala, lomcovala se mnou strašlivá zima. Ale necítila jsem jinak nic, žádnou bolest. Jen jsem se nedokázala vůbec pohnout a dlouze civěla na trámoví vysoké stodoly nad sebou a obrovitý nepřátelský žebřík u mé hlavy, zapřený o hřeben střechy.
Bolest, kterou jsem napřed nevnímala najednou prudce nastoupila a já i v tom šeru uviděla, jak mám dlaň pravé ruky otočenou úplně obráceně a celé zápěstí děsivě napuchlé. "Pryč, musím pryč" - uvědomovala jsem si, ale prudká bolest mě srazila zpátky mezi dřevo a brikety. Levou rukou jsem se sice mohla chytit toho žebříku, ale náhlé varování v mozku mi připomnělo, jak právě tenhle žebřík před lety spadnul na mého manžela a bylo to jen o fous. Málem ho tenkrát zabil. A teď se na mě vyzývavě šklebil.
Asi jsem znovu omdlela a když jsem se probrala, začala jsem se plazit v tom uhelném mouru přes haldu briket k vratům stodoly. Ještě metr, půl metru, pak otevřít (patrně větrem) zaklapnutá vrátka - ale jak. A tak jsem do nich levou rukou a hlavou vší silou tlačila, až jsem se konečně dostala ven. Volat a křičet nemělo vůbec cenu, nikde nikdo.
Čerstvý vzduch venku mě trochu vzpamatoval a tak jsem se po břiše doplazila k starému ořechu a postavila se na třesoucí nohy. Dovnitř domu jsem se doploužila s několika přestávkami až někdy kolem jedné odpoledne a mobilem přivolala pomoc našeho nejbližšího souseda. Díky za něj, je vždycky dobré, mít někoho takového nablízku... A i telefon jsem naštěstí neměla v kapse (výjimečně jsem ho nechala v obýváku) - mohl mně klidně při tom pádu ve stodole vypadnout a co pak. Těch zhruba tisíc metrů do sousedství bych asi nezvládla.
Soused okamžitě přijel a fofrem mě odvezl do klatovské nemocnice. Tam nade mnou spráskli ruce, byla jsem totiž zřízená k nepoznání. Nejen ten obrovitý otok, ale i obličej, ruce a oblečení celé černé, jak jsem se válela a plazila v tom uhelném mouru. A ve vlasech mi povlávaly zbytky staré slámy. Musím podotknout, že díky pečlivosti mého manžela je naše stodola dost uklizená (říkají to alespoň naši kamarádi), ale přece jen pavučiny a sem tam nějaké stéblo se najde.
Po několika roentgenech a sono vyšetřeních mi bylo vysvětleno, že ruka se musí nejdřív narovnat. A že i po umrtvení mě to bude bolet, takže budu asi křičet. No, já tedy nekřičela, já jsem přímo řvala, byla to tak strašná bolest. Soused mi pak říkal, že měl husí kůži po celém těle, když mě až na chodbu slyšel.
Pak to šlo ráz na ráz, sádra na týden až k rameni a pak operace. Takže mám uvnitř zápěstí přišroubovanou dlahu (už navěky) a po láskyplné péči na traumatologickém oddělení klatovské nemocnice a báječných rehabilitacích na Karlovarské třídě v Plzni se cítím dobře. Ruku mám v pořádku a až na občasné malé dloubnutí se nic dramatického nekoná.
I když jsem měla ve svém životě hodně pádů a zažila ledaco, tak to, co se mi přihodilo v ten krásný zářijový den, tak to mě docela zaskočilo. A hlavně jsem si znovu uvědomila, jak prchavý je náš život, protože stačí jen malá chvilka a všechno je rázem jinak.
Nejsem pověrčivá, ale se vzpomínkou na mé dvě osudové ženy chci jen dodat, že ten můj anděl strážný se už se mnou neskutečně nadřel. Protože nescházelo moc a mohla jsem to mít za sebou.
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Velkoryse prostorný dům s bazénem a zahradou v Říčanech u Brna
Lihovarská, Říčany, okres Brno-venkov
11 990 000 Kč
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x