Putování za Fata morgánou - devátá část
Trasa je prý dlouhá asi šedesát kilometrů a vede napříč celým poloostrovem Cap Bon, v jehož jihovýchodní části je i náš Hammamet.
K včerejšímu výletu do pevnosti Boyard chci jen dodat, jak mě překvapilo, co lidí bylo tu neděli v ulicích a hlavně pak na mistní pláži. Ve všední dny tady nebylo vidět skoro žádné ženy (kromě rekreantek). Jen muže, pokuřující vodní dýmky před bistry a kavárnami a pak hlavně děti, klusající v jednotných modrých a růžových kabátcích (uniformách) do školy.
Moře u pevnosti to odpoledne temně hučelo a veškerá omladina, doprovázená vždy jedním nebo dvěma dospělými (asi nedělní škola) skákala jeden přes druhého do vln zálivu. Do toho zval muezin tlampačem k modlitbám a my ještě daleko za zátokou slyšeli jeho naříkavý hlas. Zvláštní bylo, že i malé holčičky skákaly do moře navlečené tak, jak přišly - v šatičkách - a ty větší pak v texaskách a halenkách.
V pondělí už od rána pobíhá po pláži s velikým podnosem pohledný "le jeun garcon - mladík", který s hlasitými výkřiky ´Vuššš´ nabízí pečivo ve tvaru jakéhosi velkého mezikruží, vydatně obaleného v cukru. Je křehoučké a přeslazené (opět asi máčené v medu). Je za pakatel: "Pour vous seulement un dinár madame et monsieur - Pro vás pouze za jeden dinár paní a pane".
Celé dopoledne je překrásně, od moře vane hebounký vánek a slunce přímo šílí. A tak jsme převážně pod slunečníkem. Po obědě ale dojde k nečekanému zvratu, obloha ztmavne, moře zneklidní a začínají se točit vlny. Můj drahý je rázem ve svém živlu, že tady konečně zažije něco jiného, než "Tálinskej rybník." A já se nechám od něj - nevím proč - obalamutit (haleká na mě jak na lesy, snažíc se přeřvat hukot moře). A tak k němu plavu. Chytí mě za ruce a když se chci vrátit na břeh (voda mi sahá jen do pasu), podemele vlna písek pod mýma nohama.a praští se mnou. Rozplácnu se a asi bych se (nevytáhnout mě manžel) těch pár metrů od břehu utopila. Po zbytek odpoledne pak prskám jako leguán nalokanou vodu s pískem a do moře už mě nikdo nedostane ani náhodou.
Dnes večer nikam nejdeme, jsme docela unavení a na ráno si objednáváme buzení. Chceme se totiž podívat s našimi pardubickými známými na východ slunce. Protože - kdo neviděl vycházet slunce nad mořem - jakoby u moře ani nebyl.
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Ludmila Ibehejová
Když jde o vteřiny a tím vlastně o život
I v mém případě šlo tenkrát patrně jen o pouhé vteřiny a děsivé vzpomínky z možného udušení mi připomněl dnešní článek na internetu. Až mi začal běhat mráz po zádech, když jsem si na tu dávnou hrůzu vzpomněla.
Ludmila Ibehejová
Ach ta domluva...
Domluvit se mezi sebou, tak to je to, oč tu běží - bez domluvy (mezi sebou) dosáhneme totiž dohody a smíru opravdu jen "ztěží." Buď jsem to někde četla anebo si to vymyslela, to už nevím, ale věřím tomu.
Ludmila Ibehejová
Trefa do černého aneb jak se ukázkově ztrapnit
Jak se ztrapnit aniž bychom chtěli? Tak to se občas stalo mnohému z nás. Mně se to povedlo mockrát a i sama jsem byla svědkem různých "faux pas" u někoho jiného.
Ludmila Ibehejová
Prokletí velkých prsou
Trapná pozornost? Jak pro koho, dokonce v dnešní době. Někdo je-tak říkajíc-požehnán od přírody, někdo vylepšen šikovnou (a zajisté drahou) rukou plastického chirurga, další zase holduje neskutečným možnostem "push-up-ek", atd...
Ludmila Ibehejová
O splněném snu frizérky Zuzky
Každý máme svoje sny a cíle. "A krok pro to, abyste od života konečně získali co chcete, spočívá v tom, jednoho dne se rozhodnout." (Ben Stein)
Ludmila Ibehejová
Když se daří, tak se holt daří...
Některý den se nevyvede tak, jak by měl - nebo tak, jak bychom chtěli. Obzvlášť, chceme-li se poněkud "předvést." A když se hned ráno něco přihodí, tak v tom pěkně jedeme až do večera. Já tedy docela určitě.
Ludmila Ibehejová
Přečtěte si příbalový leták - informace pro Vás, pacienta
Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dřív, než začnete přípravek používat, obsahuje pro Vás důležité údaje, jako: "Co je přípravek- Jak ho (ne)používat - Upozornění a opatření - Čemu věnovat pozornost - atd., atd.
Ludmila Ibehejová
Když tenkrát pršelo jen se lilo...
Tehdejší kulminování řek v jižních Čechách a na Moravě před dvaceti lety bylo v denních zprávách sice děsivé, ale z pohledu nás - diváků "za rohem" přece jen kapku vzdálené.
Ludmila Ibehejová
Nevěřte té bestii aneb kominíkem snadno a rychle
Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.
Ludmila Ibehejová
Nemusí být zrovna pátek
Navíc třeba i třináctého. Ostatně - kdo by v dnešní době chtěl věřit na nejrůznější varovná znamení.
Ludmila Ibehejová
Když se ruka k ruce vine?
Život je největší dar - proto ho vychutnávejme, pokud to jen trochu jde - hodinu po hodině, minutu po minutě. V dnešní době to platí dvojnásob.
Ludmila Ibehejová
Dáte si se mnou štamprdli?
"Kam slunka boží tvář se lije, pít bude se a pilo, pije, že všechno pije - každý ví - a já mám být snad střízlivý ?" (Od básníka, jehož jméno mi uniklo, ale citát jsem si kdysi dávno poznamenala).
Ludmila Ibehejová
Má nějaký smysl o svém věku lhát?
Je mi nad "... sát" poměrně dost dlouho. A když se mě někdo zeptá na věk, tak ho občas i přiznám. I když někdy váhavě a podle "takříkajíc vzniklých okolností".
Ludmila Ibehejová
Nescházelo moc a měla jsem to za sebou
Obě moje osudové ženy, maminka a babička, mě často v dětství varovaly: "Do třetice všeho dobrýho i zlýho, nezapomeň." A mně to patrně někde v hlavě utkvělo, protože koncem loňského září na jejich slova "došlo." I tak to říkávaly.
Ludmila Ibehejová
Soutěžíte, soutěžíme...
A jistě se přitom opět pobavíme - někdo získá cenu a my ostatní uznání - že jsme vytrvali po celý rok ve psaní...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x