Putování za Fatou morgánou - třetí část

4. 08. 2021 15:36:36
Sahara, její dech a vůně, jak mě asi osloví? Čeká nás předlouhé putování směrem Bouficha - Enfida - Eljem- -Sfax - Gabés -Matmata - Douz - Kebili - Tozeur - Gafsa - Kairoijan, celkem asi 1 400 km v novém klimatizovaném autobusu.

Takže v úterý ráno ujíždíme směrem na jih a při občasných zastávkách autobusu je stoupající teplota zatraceně znát. Horký závan vzduchu, tetelící se žárem, nás vždycky přímo udeří do tváře a srazí skoro každého málem na kolena.

Jedeme po dálnici kolem olivových hájů a zeleninových políček. Olivovníky, patrně vlivem větrů ze Sahary, mají zvláštní stříbřitě šedozelenou barvu a půda pod nimi je strašlivě vyprahlá. Občas míjíme několik kamenných domků s modrými (pečlivě zavřenými) okenicemi a rovnou střechou, obehnanými opunciovým - v lepším případě - plotem, většinou ale jen s nakupenými klacky a suchými větvemi jen tak halabala přes sebe. Žádné květiny, jak by mé zahradnické oko očekávalo, nebo - co takhle vysadit kolem domů pár ibišků, kterých kvetou v suchopáru podél dálnice celé trsy.

Od průvodkyně se dozvídáme, že nejen celé olivové háje, ale i každý jednotlivý strom má tady svého vlastníka a patří výhradně tomu, kdo jej vysadil. Olivovník je totiž v Tunisku posvátný, je součástí rodiny, kterou živí, poutem s předky a odkazem pro dosud nenarozené. Plodit začíná v sedmi letech a největší úrodu mívají stromy až tak po dvaceti nebo třiceti letech. Zdejší krajinu si bez nich nejde představit a já si kromě azurového moře budu navždycky pamatovat tyhle nedozírné stříbřitě šedozelené háje, sahající až za daleký obzor.

Při jedné zastávce směrem na Eljem zažijeme legrační setkání s majitelem malého bistra, který neustále loudí na mém zápasnikovi modrofialovou čepici se zeleným štítkem a předstírá, že je z ní úplně mimo. Vždycky si nadskočí, sebere mu jí a kroutí se před oprýskaným zrcadlem, naznačujíc, že můj drahý (asi tak o dvě hlavy větší), jí vlastně nepotřebuje. Kolem bistra pobíhá několik oslíků s malými umouněnými pasáčky, kteří se je marně snaží zahnat do křovinaté ohrady. Děti ječí, oslíčci uhánějí v protisměru po dálnici, auta troubí a zastavují. Do toho pokřikují dospělí a všechno je prodchnuto pohodou a láskou k dětem a ke zvířatům. A musím dodat, že zdejší děti jsou překrásné, s velikýma čokoládovýma očima a na každý náš pohled reagují šťastným širokým úsměvem.

Konečně jsme v Eljemu. Vystupujeme v nedalekém amfiteátru a vedro nás úplně pohltí. Okamžitě se na nás vrhají místní prodejci a je dost problém jim uniknout. Manželovi visí na každé ruce hned dva menší maníci a neustále mu něco nabízejí. Kupuje si tedy od nich alespoň mapu města a protože určitě vydělali, nechávají ho konečně na pokoji.

Takže po hodinové prohlídce kolosea rychle prcháme (a to nejen před vedrem) do klimatizovaného autobusu. Okolní krajina je jeden veliký suchopár a dozvídáme se, že Sfax i Gabés jsou nejméně pohledná města na téhle trase. Gabés je už vlastně jakousi vstupní branou na Saharu a do Matmaty, naší další zastávce u jeskynních lidí, máme pouhých 43 km.

Zatím projíždíme novou Matmatou okolo benzinky, hotelu a patrně i školy, jinak je všude jen samý písek a kamení, celé kupy písku a kamení. A jsme naráz ve staré Matmatě, kde nás čeká návštěva jeskynní restaurace včetně kuskusu, národního tuniského jídla, podávaného v hlubokých dřěvěných mísách vždy pro čtyři osoby.

Po nezbytném hodinovém osvěžení zamíříme směrem do pouště a zastavujeme na nejvyšším bodě nad Matmatou. A už jsou tady znovu místní kluci, chtějí se s námi fotografovat - jasně, že za "un dinár madam" - jeden má v ruce jestřába, druhý malého unaveného varánka. Jsou neodbytní, několikrát zvířátko s ostrými drápky odtrhávám z ramene a oni jsou smutní, že neuspěli. Vzápětí se leknu, když se vedle mě jako přízrak objeví starý beduin s opelichaným kulhavým velbloudem a chce se rovněž fotografovat. Ačkoliv se nezdá, trochu přitvrdí a je až dojemně dvorný: "Seulement deux dinár madam, s ́il vous plait..." - "(Pouze dva dináry paní, prosím...)".

Když i on odchází, rozhostí se najednou absolutní ticho. Zdvíhám tvář k šílící modré obloze, zavírám oči a vnímám ten nevídaný klid a hebký vzduch, tetelící se žárem. Najednou zčistajasna zavane slabý větřík a přináší zvláštní nahořklou vůni.

Tak voní pelyněk, tymián anebo poušť?

Autor: Ludmila Ibehejová | středa 4.8.2021 15:36 | karma článku: 19.18 | přečteno: 189x

Další články blogera

Ludmila Ibehejová

Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu

Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...

19.7.2023 v 3:41 | Karma článku: 43.08 | Přečteno: 7023 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Sen je prý jen sen a kdo mu věří...

Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.

8.4.2023 v 15:08 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 438 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem obdržela dávku ...

A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností

3.4.2023 v 6:54 | Karma článku: 28.38 | Přečteno: 932 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Umět se radovat - o to vlastně běží

I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.

26.3.2023 v 5:36 | Karma článku: 25.63 | Přečteno: 379 | Diskuse

Další články z rubriky Plzeň

Ludmila Ibehejová

Když tenkrát pršelo jen se lilo...

Tehdejší kulminování řek v jižních Čechách a na Moravě před dvaceti lety bylo v denních zprávách sice děsivé, ale z pohledu nás - diváků "za rohem" přece jen kapku vzdálené.

8.8.2022 v 17:36 | Karma článku: 26.72 | Přečteno: 397 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Nevěřte té bestii aneb kominíkem snadno a rychle

Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.

10.7.2022 v 18:11 | Karma článku: 26.24 | Přečteno: 342 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Nemusí být zrovna pátek

Navíc třeba i třináctého. Ostatně - kdo by v dnešní době chtěl věřit na nejrůznější varovná znamení.

21.6.2022 v 21:08 | Karma článku: 26.24 | Přečteno: 335 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Když se ruka k ruce vine?

Život je největší dar - proto ho vychutnávejme, pokud to jen trochu jde - hodinu po hodině, minutu po minutě. V dnešní době to platí dvojnásob.

29.3.2022 v 17:13 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 327 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dáte si se mnou štamprdli?

"Kam slunka boží tvář se lije, pít bude se a pilo, pije, že všechno pije - každý ví - a já mám být snad střízlivý ?" (Od básníka, jehož jméno mi uniklo, ale citát jsem si kdysi dávno poznamenala).

20.3.2022 v 16:34 | Karma článku: 27.21 | Přečteno: 429 | Diskuse
Počet článků 206 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 760

Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...