Putování za Fatou morgánou - druhá část
Tenkrát jsem se spálila tak strašně, že jsem celý týden mohla chodit jen v sešpendleném prostěradle. A to jen velice opatrně, o sezení se zmiňovat radši nebudu. Hrůza vzpomínat. Navíc, tělo si takové věci moc dobře pamatuje a o následcích (po letech) bych mohla sáhodlouze vyprávět.
Voda je tady prostě nádherná, den ode dne teplejší a pro mě přímo ideální, protože - žádné vlny. Manžel trochu brblá, pro něho vrhat se do vln je totiž rozkoš, pro mě je to naopak šílenství. Prozatím máme co číst, jídlo je výtečné, moře ještě krásnější, takže vyhříváme svoje mírně ztuhlé klouby v teplém písku a pozorujeme bělostné plachetnice, surfy a výletní lodě před námi na obzoru.
Místní společnost nenechá nás rekreanty ani chvíli se nudit, protože různí agenti stále něco nabízejí. Od ranního tělocviku přes vyjížďky na koních po mořském břehu, velbloudech (ty jsem ale tady poblíž nikde neviděla), výlety rybářskou lodí s potápěním k vraku a vyhlídkové lety s padákem za rychlým člunem. Ty obdivujeme nejvíc. Když pak doma vyprávíme našemu kamarádovi, že jsme to chtěli zkusit (manžel, já proboha ne! ), upřímně se vyděsí: "To bys mu takový hazard v jeho věku dovolila?"
Takže každý den probíhá v příjemném nicnedělání.
Musím se ještě zmínit o stravování. Snídaně jsou švédské stoly, sice bezmasé, ale lze si doobjednat co hrdlo a kapsa ráčí. Konstantně máme čaj, hlavně mátový, káva (slabá, patrně nějaká náhražka a to je snad to jediné, co mně tady chybí - prskající horká, silná černá káva). Jinak je kakao a celé hory pečiva z listového těsta. Vynikající jsou džemy a marmelády, nejvýtečnější je pak z meruněk s celými půlkami ovoce. Každý den snídáme obvykle celou hodinu, baví nás (a pozorujeme, že nejen nás) nikam nespěchat.
Nedá mi, abych se nezmínila o večeřích. Jsou opět vynikající, obvykle 5 - 6 druhů zeleninových salátů, ryby dušené nebo pečené, slanečci ve zvláštním nálevu a pak masa v různých úpravách. Kuřecí, krůtí i velbloudí a kuskusy ze skopového. Manžel přímo ujíždí na polívkách, oba jsme si oblíbili ty pálivé z paprik a rajčat, zavařené pohankou. Jsem zvědavá, jak přibereme. Ale nastojte, já zhubla o tři a můj drahý dokonce o celá čtyři kila. K báječné zdejší kuchyni musím ještě dodat, že je těžké odolat moučníkům. Jsou ale většinou přeslazené (máčené v medu) a tak si občas dáváme měchurku nebo zmrzlinu.
Večer před odjezdem na poušť prožijeme mírný šok. Tedy já docela určitě. Manžel, ve snaze utáhnout kapající kolečko od přívodu vody k WC jím svou zápasnickou ručkou (tím kolečkem) pootočí a já než slyším jeho zběsilé výkřiky: "Opraváře, zavolej někoho!" A vidím proud vody, stříkající až do pokoje. Ještě, že jsme v prvním patře, ale stejně, ten elent! Tak rychle jsem snad nikdy neběžela a francouzsky nemluvila. Co nemluvila, skoro jsem na recepci křičela a chrlila ze sebe takové výrazy, které v žádném slovníku francouzštiny patrně nejsou.
Domluva byla rychlá, recepční asi pochopil, takže metelím zpátky. Manžel s brunátnou tváří tlumí z posledních sil proud vody a syčí: "Kde jsou?" K mé i jeho úlevě se hned vzápětí přiklátí dva maníci s nezbytnými brašnami a zručně přívod vody opraví. Nemluví francouzsky (jen - no problém -) , takže vyklízím pole a nechávám volný průběh jejich posunkové řeči s mým drahým. Když se za chvilku objeví i statná třicátnice s kýblem a mopem, málem se mi samou vděčností podlomí kolena. To leknutí pak my dva spláchneme několika hlty džinu, přivezeného z naší drahé vlasti.
V zářivém úterním ránu není už nikde ani kapička vody a my se bez obav můžeme vydat vstříc novým dobrodružstvím.
Sahara, jak mě asi osloví, její žhoucí dech a vůně.
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Ludmila Ibehejová
Když jde o vteřiny a tím vlastně o život
I v mém případě šlo tenkrát patrně jen o pouhé vteřiny a děsivé vzpomínky z možného udušení mi připomněl dnešní článek na internetu. Až mi začal běhat mráz po zádech, když jsem si na tu dávnou hrůzu vzpomněla.
Ludmila Ibehejová
Ach ta domluva...
Domluvit se mezi sebou, tak to je to, oč tu běží - bez domluvy (mezi sebou) dosáhneme totiž dohody a smíru opravdu jen "ztěží." Buď jsem to někde četla anebo si to vymyslela, to už nevím, ale věřím tomu.
Ludmila Ibehejová
Trefa do černého aneb jak se ukázkově ztrapnit
Jak se ztrapnit aniž bychom chtěli? Tak to se občas stalo mnohému z nás. Mně se to povedlo mockrát a i sama jsem byla svědkem různých "faux pas" u někoho jiného.
Ludmila Ibehejová
Prokletí velkých prsou
Trapná pozornost? Jak pro koho, dokonce v dnešní době. Někdo je-tak říkajíc-požehnán od přírody, někdo vylepšen šikovnou (a zajisté drahou) rukou plastického chirurga, další zase holduje neskutečným možnostem "push-up-ek", atd...
Ludmila Ibehejová
O splněném snu frizérky Zuzky
Každý máme svoje sny a cíle. "A krok pro to, abyste od života konečně získali co chcete, spočívá v tom, jednoho dne se rozhodnout." (Ben Stein)
Ludmila Ibehejová
Když se daří, tak se holt daří...
Některý den se nevyvede tak, jak by měl - nebo tak, jak bychom chtěli. Obzvlášť, chceme-li se poněkud "předvést." A když se hned ráno něco přihodí, tak v tom pěkně jedeme až do večera. Já tedy docela určitě.
Ludmila Ibehejová
Přečtěte si příbalový leták - informace pro Vás, pacienta
Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dřív, než začnete přípravek používat, obsahuje pro Vás důležité údaje, jako: "Co je přípravek- Jak ho (ne)používat - Upozornění a opatření - Čemu věnovat pozornost - atd., atd.
Ludmila Ibehejová
Když tenkrát pršelo jen se lilo...
Tehdejší kulminování řek v jižních Čechách a na Moravě před dvaceti lety bylo v denních zprávách sice děsivé, ale z pohledu nás - diváků "za rohem" přece jen kapku vzdálené.
Ludmila Ibehejová
Nevěřte té bestii aneb kominíkem snadno a rychle
Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.
Ludmila Ibehejová
Nemusí být zrovna pátek
Navíc třeba i třináctého. Ostatně - kdo by v dnešní době chtěl věřit na nejrůznější varovná znamení.
Ludmila Ibehejová
Když se ruka k ruce vine?
Život je největší dar - proto ho vychutnávejme, pokud to jen trochu jde - hodinu po hodině, minutu po minutě. V dnešní době to platí dvojnásob.
Ludmila Ibehejová
Dáte si se mnou štamprdli?
"Kam slunka boží tvář se lije, pít bude se a pilo, pije, že všechno pije - každý ví - a já mám být snad střízlivý ?" (Od básníka, jehož jméno mi uniklo, ale citát jsem si kdysi dávno poznamenala).
Ludmila Ibehejová
Má nějaký smysl o svém věku lhát?
Je mi nad "... sát" poměrně dost dlouho. A když se mě někdo zeptá na věk, tak ho občas i přiznám. I když někdy váhavě a podle "takříkajíc vzniklých okolností".
Ludmila Ibehejová
Nescházelo moc a měla jsem to za sebou
Obě moje osudové ženy, maminka a babička, mě často v dětství varovaly: "Do třetice všeho dobrýho i zlýho, nezapomeň." A mně to patrně někde v hlavě utkvělo, protože koncem loňského září na jejich slova "došlo." I tak to říkávaly.
Ludmila Ibehejová
Soutěžíte, soutěžíme...
A jistě se přitom opět pobavíme - někdo získá cenu a my ostatní uznání - že jsme vytrvali po celý rok ve psaní...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x