Jednou a dost
Patrně mě nějak přesvědčil, že těch mých pár kilo nad... (jeho pak o hodně víc) je nutné shodit. Kristepane - tehdejších pár kilo nad... - kde ty sladké doby jsou.
Můj drahý svá rozhodnutí nikdy neměnil (a nemění). A tak se vzápětí vytasil s podrobným jídelníčkem od jedné hubnoucí se kolegyně. Rozpis byl velice podrobný a podle mě úplně hnusný. Byly tam hlavně: jogurty, mrkev, okurky, různé čaje (projímavé nevyjímaje), ovesné vločky a zase ty jogurty. Bílé, nízkotučné. A já dostala hrozný hlad, sotva jsem na tu příšernost mrkla.
Po několika dnech drženi diety jsme na sebe byli z toho věčného hladu protivní. A kdyby jen na sebe, ale i na obě naše děti. A já, abych nějak zvládla zaběhnutý rodinný kolotoč (8,5 hod. v práci, domácnost ...), tak jsem začala podvádět a sem tam něco rychle zhltla. Aby manžel neviděl a já nenarušila to naše křehké manželské štěstí...
Můj partner byl ale k sobě tvrdý a - skutečně hubnul - (na rozdíl ode mě). Asi po týdnu se přiřítil s novou osobní váhou a začal se kontrolovat. To jest - denně se ráno i večer vážil.
Patrně díky zkušenostem - a hlavně pak častým konzultacím s hubnoucí se kolegyní - začal po mně vyžadovat totéž. A o její klesající váze sem tam něco utrousil. Pochvalného, jak jinak. Jednou dokonce i dojetím (nebo z hladu?) nad jejím dokonalým počínáním zaslzel. Kristepane.
Aby toho nebylo dost, tak v nedalekém městečku koupil na chalupu od místního kšeftaře (prý velice levně) hned dvě decimálky, váhy na metrákové pytle s obilím. A tak jsme rázem měli - a máme dosud - tyhle váhy tři. Protože o jeden takový krám po mých předcích jsem už roky zakopávala.
"Budeme se vážit i tady a pak, můžou se vždycky k něčemu hodit," vrčel tehdy na mě manžel podrážděně, když jsem remcala. Načež ty dvě nové (omlácené a celé nějak šišaté - můj názor) pečlivě seřídil a přes moje protesty umístil na vždy (mnou) pečlivě uklizené zápraží. Hned vedle mé lásky - dvou kamenných koryt se záplavou letniček. Hrůza hrůzoucí.
Léto tehdy šílelo a já s ním. Na vraždu to zatím nevypadalo a ani k rozvodu (náznaku) nakonec nedošlo, protože nastal rychlý zlom. A to na chodské pouti v Domažlicích, u manželových příbuzných.
Do těch Domažlic jel s dětmi, natěšenými na chodské koláče, husu a řízky. A i já byla docela natěšená. Hlavně na to, že se konečně v klidu naprásknu.
A jestli měl tenkrát můj drahý sebou i nějaký bílý jogurt, tak to si opravdu nepamatuju.
Když se všichni tři večer vrátili, děti jásaly: "Maminko, to ti byla děsná sranda. Táta u tý jeho tety před obědem všem vykládal, jak hubne (shazuje). A jak při tom máchal rukama, tak pod ním najednou rupla židle a on strhnul ubrus s tou polívkou, řízky, salátem a koláči na podlahu."
Takže otec, válející se v salátu a polívce, ale i sakrující tetička a její: "Vidím, že jsi zatím shodil jen tu knedlíčkovou a esli shodíš, jak tady říkáš, i ňáký to kilo, tak nevím. Počítám, že ten metrák a něco přes budeš mít furt. Dieta sem nebo tam… " - tak tohle našim dětem uvízlo nadlouho v paměti.
Asi nejen dětem, ale patrně i tomu mému zápasníkovi, protože hned druhý den ráno přestěhoval obě decimálky do stodoly. A já si začala otloukat nohy o všechny tři.
Mezi námi děvčaty, jaképak hubnutí. I můj dragounskej dědeček s oblibou říkával: "Lepší je holka na štípnutí než na chcípnutí."
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Ludmila Ibehejová
Když jde o vteřiny a tím vlastně o život
I v mém případě šlo tenkrát patrně jen o pouhé vteřiny a děsivé vzpomínky z možného udušení mi připomněl dnešní článek na internetu. Až mi začal běhat mráz po zádech, když jsem si na tu dávnou hrůzu vzpomněla.
Ludmila Ibehejová
Ach ta domluva...
Domluvit se mezi sebou, tak to je to, oč tu běží - bez domluvy (mezi sebou) dosáhneme totiž dohody a smíru opravdu jen "ztěží." Buď jsem to někde četla anebo si to vymyslela, to už nevím, ale věřím tomu.
Ludmila Ibehejová
Trefa do černého aneb jak se ukázkově ztrapnit
Jak se ztrapnit aniž bychom chtěli? Tak to se občas stalo mnohému z nás. Mně se to povedlo mockrát a i sama jsem byla svědkem různých "faux pas" u někoho jiného.
Ludmila Ibehejová
Prokletí velkých prsou
Trapná pozornost? Jak pro koho, dokonce v dnešní době. Někdo je-tak říkajíc-požehnán od přírody, někdo vylepšen šikovnou (a zajisté drahou) rukou plastického chirurga, další zase holduje neskutečným možnostem "push-up-ek", atd...
Ludmila Ibehejová
O splněném snu frizérky Zuzky
Každý máme svoje sny a cíle. "A krok pro to, abyste od života konečně získali co chcete, spočívá v tom, jednoho dne se rozhodnout." (Ben Stein)
Ludmila Ibehejová
Když se daří, tak se holt daří...
Některý den se nevyvede tak, jak by měl - nebo tak, jak bychom chtěli. Obzvlášť, chceme-li se poněkud "předvést." A když se hned ráno něco přihodí, tak v tom pěkně jedeme až do večera. Já tedy docela určitě.
Ludmila Ibehejová
Přečtěte si příbalový leták - informace pro Vás, pacienta
Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dřív, než začnete přípravek používat, obsahuje pro Vás důležité údaje, jako: "Co je přípravek- Jak ho (ne)používat - Upozornění a opatření - Čemu věnovat pozornost - atd., atd.
Ludmila Ibehejová
Když tenkrát pršelo jen se lilo...
Tehdejší kulminování řek v jižních Čechách a na Moravě před dvaceti lety bylo v denních zprávách sice děsivé, ale z pohledu nás - diváků "za rohem" přece jen kapku vzdálené.
Ludmila Ibehejová
Nevěřte té bestii aneb kominíkem snadno a rychle
Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.
Ludmila Ibehejová
Nemusí být zrovna pátek
Navíc třeba i třináctého. Ostatně - kdo by v dnešní době chtěl věřit na nejrůznější varovná znamení.
Ludmila Ibehejová
Když se ruka k ruce vine?
Život je největší dar - proto ho vychutnávejme, pokud to jen trochu jde - hodinu po hodině, minutu po minutě. V dnešní době to platí dvojnásob.
Ludmila Ibehejová
Dáte si se mnou štamprdli?
"Kam slunka boží tvář se lije, pít bude se a pilo, pije, že všechno pije - každý ví - a já mám být snad střízlivý ?" (Od básníka, jehož jméno mi uniklo, ale citát jsem si kdysi dávno poznamenala).
Ludmila Ibehejová
Má nějaký smysl o svém věku lhát?
Je mi nad "... sát" poměrně dost dlouho. A když se mě někdo zeptá na věk, tak ho občas i přiznám. I když někdy váhavě a podle "takříkajíc vzniklých okolností".
Ludmila Ibehejová
Nescházelo moc a měla jsem to za sebou
Obě moje osudové ženy, maminka a babička, mě často v dětství varovaly: "Do třetice všeho dobrýho i zlýho, nezapomeň." A mně to patrně někde v hlavě utkvělo, protože koncem loňského září na jejich slova "došlo." I tak to říkávaly.
Ludmila Ibehejová
Soutěžíte, soutěžíme...
A jistě se přitom opět pobavíme - někdo získá cenu a my ostatní uznání - že jsme vytrvali po celý rok ve psaní...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x