Neboj, já to tak nemyslela
Když jsem bydlela na koleji, chodívala jsem večer několikrát v roce hlídat tři malé sestřenky, dcery nejmladšího bratra mého tatínka.
Jednou mě tetička požádala, jestli bych holčičky zvládla celé čtyři dny. Že dostali (konečně) vízum a jedou se strýčkem navštívit její neteře do NSR - Německa, tehdy toho "západního."
Bylo zrovna zkouškové období, zimní semestr a stejně bych domů nejela a biflovala na koleji. Navíc s prázdným žaludkem. A tak - proč ne, teta byla výborná kuchařka a pod vidinou jejích všemožných laskomin jsem neváhala. A že bych nezvládla ty tři roztomilé cácorky? O tom jsem ani chvilku nezapochybovala.
Realita byla ale podstatně drsnější, než jsem čekala.
Sotva výletníci vytáhli paty, ozval se až na chodbu děsný řev z dětského pokoje. A v mžiku se rozpráskly dveře a kolem mě prosvištěly tři šelmy, očividně dychtící po krvi.
"To ona" - "ona mně" - "to není pravda" - "lhářko, lhářko" - "ona si začala" - "jsi blbá" - "to ty jsi blbá!"
A skončilo to kvílením a dvojím prásknutím dveří, až okna drnčela.
To se totiž dvě starší šelmy (osm a sedm let) stáhly do svých doupat.
Třetí, nejmladší (pět let), sebou hodila na gauč v kuchyni, stočila se do klubíčka, popotahovala a vyčkávala, co udělám.
Kdo předpokládá, že se malé holky neperou tolik jako kluci, tak ten se dost mýlí. Během oněch čtyř dnů jsem zjistila, že tyhle holčičky se: - Každou chvilku hádají, vřeští jako paviáni, tahají za vlasy a že mistrně ovládají (už takhle malé) spoustu rafinovaných metod psychického týrání.
Už druhý den mně brněla hlava z jejich věčného: "Už s tebou nepromluvím" - "počkej, utrhnu tvý vlasačce (panenka) hlavu" - "vypíchnu jí oko" - "hodím ti do záchodu penál." A tak dále, a tak dále.
Abych s nimi musela na pohotovost, tak k tomu tenkrát sice nedošlo, ale ten poslední čtvrtý den jsem měla sto chutí začít i já někomu ubližovat.
Já vyrůstala s o tři roky starším bratrem a kromě toho, že jsem ho jako pětiletá jednou (jedinkrát) kopla motyčkou do hlavy, protože přede mnou lstivě ukrýval (každý večer pod polštář) "binkač." Skleněnou - a mému dětskému srdci drahou - duhovou - vybíjecí kuličku. Aby pak každé ráno se na mě předními vypadlými zuby zašklebil a lstivě jí upustil do školní brašny.
A tak, dusíc v sobě ten ukrutný žal, jsem si jedno odpoledne na něj počíhala a flákla ho.
Pak už bylo všechno idylické, pominu-li ohníček, který jsme téhož roku (coby ohromní kamarádi a ruku v ruce) rozdělali ve stodole, nacpané až po střechu senem a slámou.
Takže, když se ten první den z toho kuchyňského gauče ozvalo tichým hláskem: "Stejně je asi zabiju" - tak jsem úplně zkoprněla.
Sedla jsem si k tomu uzlíčku a chtěla vědět, proč se tolik a hlavně pořád hádají.
Haničce vyhrkly slzy lítosti (nebo vzteku?) a začala o všech příkořích: "Nechtějí si se mnou hrát, zamykají se přede mnou v pokoji, utíkají mi a nadávají."
Srdce se mi v tu chvíli sevřelo už po druhé. Teď ale soucitem. A tak jsem jí vzala do náruče a ona mi dál s pláčem otvírala svou opuštěnou dušičku.
Večer pak, když jsem je všechny tři nastrkala do koupelny, zůstala jsem radši za pootevřenými dveřmi v očekávání, kdy se začnou vzájemně topit.
Při rozčesávání jejich mokrých vlásků to byly najednou snad ty nejroztomilejší holčičky na celém světě.
Objímaly mě a malá Hanička mi navíc pošeptala: "Já je nezabiju, neboj se, já to tak nemyslela." A rozzářeně dodala: "Anička mi dala svojí barbínu a Janička pastelky. Ty úplně nový."
Pak jsem pro ní šla druhý den do školky, kde všechny děti dostaly malý celofánový balíček s nějakými sladkostmi z jejich besídky.
Hanička hned venku obal servala a nacpala si cukroví do pusinky. A na moje: "Neříkala náhodou paní učitelka, že to máte sníst až doma?" - Na to odpověděla: "Říkala, ale já to asi neslyšela."
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty
Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na...
Rusko vyrábí víc zbraní, než potřebuje na Ukrajině, varoval německý ministr
Rusko podle odhadů německého ministra obrany Borise Pistoriuse už vyrábí více zbraní a munice než...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
ANALÝZA: Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Prodej pozemek Bydlení, Cheb, Skalka
Cheb - Skalka
2 700 000 Kč
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x