Kdo chytá v žitě - a kdo blechy třeba v kině a pak doma, v bytě
Existují blechy obecné, psí, kočičí a slepičí. Slovník pak pojednává ještě o dalších hnusných jedincích jako: blechy krysí, prasečí, morové a písečné.
A já jsem ráda, že naše rodina utrpěla setkání (krátké) jen se třemi druhy těchto jedinců. Blechou obecnou, kočičí a slepičí.
Bylo to někdy v polovině 80. let minulého století, kdy autobusy a tramvaje jezdily narvané až hrůza. A my, cestující, byli v jejich útrobách nalisováni a namačkáni jako sardinky. Ty ve vlastní šťávě.Takže nastoupit a vystoupit býval v dopravní špičce horor.
A tak se mi stalo (kromě jiných faux pas), že mě jednou tramvaj vyplivla na chodník pouze s jednou lodičkou a za nějaký čas i bez hodinek. Jindy pak sice bez ztráty kytičky, ale zato obdařenou otiskem vzorku pánského saka na tváři.
Přeprava tehdy bývala velice "důvěrná", s okem na oku a někdy rozverná až sexistická.
A nebyly to jen popisované ztráty, někdy jsem byla i nečekaně obohacená.
Jednou takhle jedu v tramvaji č. 2 a najednou mám zvláštní ošklivý pocit. Cítím nepříjemné, palčivé svědění a lechtání, stoupající od nohou na záda. Nechtěla jsem se ošívat, ono vlastně ani vrtět se v té strkanici jaksi nešlo. A navíc by mi to přišlo i nepatřičné.
Než se tramvaj dokodrcala k mojí zastávce, štípance pálily jako oheň. A já vletěla do bytu jako šílenec.
V koupelně jsem okamžitě ze sebe všechno servala a napustila si plnou vanu. Na překvapenou rodinu jsem přes dveře zakřičela: "Asi mám blechu, musím jí chytit."
Vzápětí se to i potvrdilo. A byl to patrně páreček. Když jsem totiž celá zahučela pod vodu a pak se vynořila, krauloval na hladině jeden exemplář. A druhý zmateně rejdil v umyvadle, kam jsem odhodila zbytek svojí slupky.
Za dveřmi na mě mezitím volala dcera: "Maminko, maminko, schovej mi jednu skákalku. Dám si jí pod mikroskop, chci jí prozkoumat. A pak jí vzít do školy ukázat paní učitelce."
Nemám nic proti výzkumům, ale nosit do školy blechu, co by si asi o nás učitelka pomyslela. A tak jsem poněkud sadisticky oba jedince rozmázla a vydatně spláchla. Hlavně pak za to, jak mě zřídili.
Takže - to bylo moje první setkání s blechou. Patrně s blechou obecnou.
Za několik dní jsme pak jeli s mým drahým tramvají (přecpanou, jak jinak) do kina. Taktéž přeplněného. Pár desítek lidí dokonce postávalo podél stěn. Promítali totiž" "Chléb láska a fantazie."
Asi v půlce filmu jsem ucítila už mně známé svědění a pálení mezi lopatkami. Snažila jsem se to ignorovat, ale nešlo to. Mohla jsem se sice opřít a mírně se i vrtět. Když jsem ale měla záda v jednom ohni a sedadlo pode mnou začalo povrzávat, vzdala jsem to. A tak jsem jen trpěla a proklínala fakt, že sedíme přesně uprostřed řady.
A tak místo sledování nažhavené Lollobridgidy a jejího karabiniéra jsem monitorovala bleší rejdění. A zatímco celé kino kolem mě blaženě vzdychalo, snažila jsem se tu hnusnou potvoru rozmáčknout zády o dřevo sedadla. Bezúspěšně.
No, z kina jsem vypadla hodně rychle s manželem v patách. A když jsem zasyčela: "Mám asi na zádech blechu", vypadal dost nevěřícně. Cestou domů se ale pochechtával, moc dobře jsem to viděla.
Po osvědčené postupu: vana (já), umyvadlo (to ostatní) byl rychle odchycen jeden jediný exemplář. Patrně asi - další blechy obecné.
Na podzim pak došlo k nenadálému ataku blechy slepičí. Byli jsme na návštěvě Chodska. A tam si naše malé druhorozené dítě hrálo se svými bratranci na schovávanou. V kůlně a přilehlém slepičím kurníku.
Cestou domů autem se náš potomek děsivě svíjel a škrábal a já zmateně pozorovala jeho rudý obličej a krk. V obavách z nějaké další neznámé dětské nemoci.
Když jsem mu napustila vanu, nevěřila jsem vlastním očím. Na vodě se lehce vznášely černé tečky. Spousta teček. Pěkně jedna vedle druhé. Byly to blechy, tentokrát slepičí. A jak bystře usoudila přivolaná sousedka, údajně čmelíci.
Pak byl nějaký čas klid. Nastalo jakési bezbleší.
O Velikonocích si náš druhorozený odběhl hrát na Mikulku s koťaty kamaráda. A já hned večer (po krátkém spánku) ucítila ono známé rejdění s úporným svěděním mezi lopatkami. Letíc do koupelny jsem se málem srazila s dcerou, vřískající: "Něco po mě furt leze."
A tyhle, doufám že už konečně poslední kočičí blechy nám, mně a naší dceři, daly pěkně zabrat. Odchyt se podařil až za dva dny, kdy jsme už všichni kýchali a prskali z přemíry lysolu a kdejakých, tehdy těžko dostupných, čistících prostředků. V zoufalství jsem uvažovala i o použití starého dobrého karcinogeního DDT.
Divné bylo jen to, že tyhle potvůrky nechali mužskou část naší rodiny na pokoji. Mého drahého totiž úplně ignorovaly. Proč, tak na to jsem vlastně nikdy nepřišla.
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Langšádlová končí jako ministryně pro vědu a výzkum, oznámila TOP 09
Helena Langšádlová z TOP 09 končí ve vládě Petra Fialy. „Předsednictvo TOP 09 děkuje ministryni pro...
Symbol pařížského kabaretu Moulin Rouge v troskách. Lopatky mlýna se zřítily
V noci na čtvrtek se v Paříži zřítily lopatky větrného mlýnu, který je symbolem kabaretu Moulin...
KOMENTÁŘ: Český důchodce, pro vládu nepřítel číslo jedna
Vláda dokola opakuje, že nebude na důchody pro příští generace a zbankrotujeme. Nic takového...
Arizonští poslanci zrušili 160 let starý zákon, který zakazoval potraty
Zákonodárci ve Sněmovně reprezentantů v americkém státě Arizona ve čtvrtek schválili zrušení zákona...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x