O Adventu bazén - navštíví jen blázen...
Když jsem pak v kabince snaživě cpala své vpravdě slovanské tvary do plavek, byly zase o něco menší.
Tím myslím plavky, mrchy jedny látkový. Vždycky se touhle dobou o nějakou píď scvrkávají. Na rozdíl ode mě.
Můj protějšek jsem vzápětí uviděla (uslyšela) hlaholit někde u skokanského můstku. V družné rozpravě s jedním spolužákem, který přijel na náš ročníkový sjezd.
Když se oba pánové konečně přestali poplácávat po svých mužných plecích (řečeno kulantně), přivítal se Jarda Nožička i se mnou. A postěžoval si, že mu někdo u sprch čmajznul z lavičky odloženou igelitku. S mýdlem, ručníkem a plavkami.
"A teď babo raď," pronesl ryze společensky někam za moje levé ucho. "Promiň, promiň, jsem z toho vedle, co mám dělat. Těšil jsem se, jak si zaplavu," skučel.
"Co bys dělal," opáčil pragmaticky můj drahý. "Hupsni tam tak, jak jsi. V těchhle trenclích. A je to."
A tak se stalo. Pánové hupsli, zatímco já uklouzla. A sletěla do vody po zadku a poněkud se přitopila. Vlastně - hodně.
Asi mi tím leknutím na chvilku šplouchnul i mozek, protože jsem pár vteřin nechápala, proč se mnou můj zápasník u kraje bazénu cloumá. Kdyby jen cloumal, syčel: "Já se tě divím, proč lezeš imrvere do tý největší hloubky."
"Hele, Jarda se asi topí," zaskřehotala jsem mu na rameni, když jsem se kapku vzpamatovala.
"Ale netopí, netopí, co zase máš. Mává na nás, podívej se, jak mává," opáčil můj statečný zachránce.
"Topí se, topí, zmizel," zaječela jsem vzápětí na celý areál.
A opravdu, Nožička už nešermoval. Zmizel.
A tak můj sportsman vyrazil několika ostrými tempy. Do místa, kde se spolužák naposledy vynořil a bublal: "Moje tre - nýr - ky."
Do pátrací akce jsem se vzápětí zapojila nejen já, ale i dozorující plavčík. Ten placákem z můstku rozčeřil vodu tak, že situace byla ještě nepřehlednější.
Musím říct, že průzkum dna mi moc nešel. Abych pravdu řekla, tak vůbec. Navíc jsem měla nejasný pocit, že mi někdo cizí šmáknul na zadek. A tak jsem v rámci své cti (v mém věku - proboha) - dotyčného vší silou nakopla. Koho, tak to jsem poznala hned vzápětí.
Po chvilce se všichni tři pánové vynořili a já viděla mého drahého, jak mává něčím nad hlavou.
To něco byly trenýrky, které Nožičkovi při skoku do vody uplavaly.
Když se z bazénu vysoukal silně kulhající (nadávající) plavčík, odporoučeli jsme se i my tři.
Načež Nožička zaperlil: "Hele, moje taška a na lavičce. Kde se tady bere. Já jí přece položil na tu druhou, jinam." A rozhlížel se, kde ta dotyčná "druhá" měla být.
Jasně, že tam žádná "jiná, druhá" nikdy nebyla.
Můj muž mě pak obejmul kolem pasu a směrem k němu dodal: "Jarouši, kdybys věděl, co nám se všechno doma ztrácí..." A láskyplně mě políbil na čelo.
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Ludmila Ibehejová
Když jde o vteřiny a tím vlastně o život
I v mém případě šlo tenkrát patrně jen o pouhé vteřiny a děsivé vzpomínky z možného udušení mi připomněl dnešní článek na internetu. Až mi začal běhat mráz po zádech, když jsem si na tu dávnou hrůzu vzpomněla.
Ludmila Ibehejová
Ach ta domluva...
Domluvit se mezi sebou, tak to je to, oč tu běží - bez domluvy (mezi sebou) dosáhneme totiž dohody a smíru opravdu jen "ztěží." Buď jsem to někde četla anebo si to vymyslela, to už nevím, ale věřím tomu.
Ludmila Ibehejová
Trefa do černého aneb jak se ukázkově ztrapnit
Jak se ztrapnit aniž bychom chtěli? Tak to se občas stalo mnohému z nás. Mně se to povedlo mockrát a i sama jsem byla svědkem různých "faux pas" u někoho jiného.
Ludmila Ibehejová
Prokletí velkých prsou
Trapná pozornost? Jak pro koho, dokonce v dnešní době. Někdo je-tak říkajíc-požehnán od přírody, někdo vylepšen šikovnou (a zajisté drahou) rukou plastického chirurga, další zase holduje neskutečným možnostem "push-up-ek", atd...
Ludmila Ibehejová
O splněném snu frizérky Zuzky
Každý máme svoje sny a cíle. "A krok pro to, abyste od života konečně získali co chcete, spočívá v tom, jednoho dne se rozhodnout." (Ben Stein)
Ludmila Ibehejová
Když se daří, tak se holt daří...
Některý den se nevyvede tak, jak by měl - nebo tak, jak bychom chtěli. Obzvlášť, chceme-li se poněkud "předvést." A když se hned ráno něco přihodí, tak v tom pěkně jedeme až do večera. Já tedy docela určitě.
Ludmila Ibehejová
Přečtěte si příbalový leták - informace pro Vás, pacienta
Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dřív, než začnete přípravek používat, obsahuje pro Vás důležité údaje, jako: "Co je přípravek- Jak ho (ne)používat - Upozornění a opatření - Čemu věnovat pozornost - atd., atd.
Ludmila Ibehejová
Když tenkrát pršelo jen se lilo...
Tehdejší kulminování řek v jižních Čechách a na Moravě před dvaceti lety bylo v denních zprávách sice děsivé, ale z pohledu nás - diváků "za rohem" přece jen kapku vzdálené.
Ludmila Ibehejová
Nevěřte té bestii aneb kominíkem snadno a rychle
Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.
Ludmila Ibehejová
Nemusí být zrovna pátek
Navíc třeba i třináctého. Ostatně - kdo by v dnešní době chtěl věřit na nejrůznější varovná znamení.
Ludmila Ibehejová
Když se ruka k ruce vine?
Život je největší dar - proto ho vychutnávejme, pokud to jen trochu jde - hodinu po hodině, minutu po minutě. V dnešní době to platí dvojnásob.
Ludmila Ibehejová
Dáte si se mnou štamprdli?
"Kam slunka boží tvář se lije, pít bude se a pilo, pije, že všechno pije - každý ví - a já mám být snad střízlivý ?" (Od básníka, jehož jméno mi uniklo, ale citát jsem si kdysi dávno poznamenala).
Ludmila Ibehejová
Má nějaký smysl o svém věku lhát?
Je mi nad "... sát" poměrně dost dlouho. A když se mě někdo zeptá na věk, tak ho občas i přiznám. I když někdy váhavě a podle "takříkajíc vzniklých okolností".
Ludmila Ibehejová
Nescházelo moc a měla jsem to za sebou
Obě moje osudové ženy, maminka a babička, mě často v dětství varovaly: "Do třetice všeho dobrýho i zlýho, nezapomeň." A mně to patrně někde v hlavě utkvělo, protože koncem loňského září na jejich slova "došlo." I tak to říkávaly.
Ludmila Ibehejová
Soutěžíte, soutěžíme...
A jistě se přitom opět pobavíme - někdo získá cenu a my ostatní uznání - že jsme vytrvali po celý rok ve psaní...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x