Poslední loudal Kostitřasu
Před několika lety mě totiž překvapila kamarádka Danka, že bychom mohly začít trochu běhat.
Byla jsme z toho v šoku. Kdysi ve školních hodinách tělocviku právě onen běh nebýval naší předností. Ona ale (patrně pod vlivem reklam o "Běhu pro zdraví") do mě tak dlouho hučela, až jsem nakonec váhavě svolila.
Věděla jsem, že bychom na tenhle sport měly vzhledem ke svému věku (hodně nad -sát) a vytvarované postavě (kg záměrně neuvádím) zapomenout.
Danka ale byla ve svém přesvědčování neúnavná. A tak jsme se propracovaly asi po třech měsících poloběhu (říkejme tomu polochůze) na celých pět kilometrů.
Já tedy s jazykem na vestě a Danka jakbysmet. Nezhubly jsme ani deko, ale začaly se cítit kupodivu o trochu líp.
A pak jednoho krásného dne Danka vybrala závod s báječným názvem "Kostitřasem pro zdraví."
I když se jmenoval podivně, pořád to byl závod, takže musel nutně mít jak vítěze, tak i toho posledního loudala.
Pak přišel den startu. A když jsem tam uviděla všechny ty běžce se štíhlýma svalnatýma nohama a plochým břichem, málem jsem omdlela. Ale protože jsme my dvě na závodnice asi vůbec nevypadaly, tak nás lidi okolo naprosto ignorovali.
Jakmile zazněl výstřel, všichni zúčastnění vystřelili jako šípy a po prvních 300 metrech jsme byly - jak jinak - poslední.
Chtěla jsem to vzdát, ale překvapili nás organizátoři. Na prvním kilometru na nás pokřikovali: "Dobrý" a na druhém dokonce: "Držíte se skvěle." Na třetím pak čekalo občerstvení, takže jsme mohly na chviličku i kapku zpomalit.
A právě tady na nás jeden dobrovolník pokřikoval: "Jste holky statečnýýý, já bych to rozhodně nedokázal."
A tak jsme pokračovaly. I když - mě tedy určitě - tělo už neposlouchalo a v podstatě jsme obě dvě jen popocházely. Já si tedy připadala jako hlemejžď a funící Danka na tom nebyla rozhodně o moc líp.
A pak se stál zázrak. Bylo to asi na čtvrtém kilometru. Před námi se potácel asi dvanáctiletý kluk. Který běžel údajně jen proto, že jeho táta neustále doma machroval a běhal kdeco. Dneska výjimečně "pouhých" deset kilometrů.
Když jsme ke klukovi přisupěly, viděla jsem, jak má všeho dost. Šoural se asi tak jako my dvě, celý rudý a s vytřeštěnýma očima. A že závod vzdá.
Nakonec jsme se svorně všichni tři prokulhávali k cíli. A my dvě, předstírajíce zavazování tenisky, jsme kluka nechaly proplazit se o malý kousek před námi.
Před nedávnem jsem z truhly na půdě vytáhla omšelý diplom: "Poslední loudal Kostitřasu." A vybavila si i šťastný křik onoho dvanácliletého kluka: "Tatínku, tatínku, nebyl jsem poslední, nebyl..."
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Ludmila Ibehejová
Když jde o vteřiny a tím vlastně o život
I v mém případě šlo tenkrát patrně jen o pouhé vteřiny a děsivé vzpomínky z možného udušení mi připomněl dnešní článek na internetu. Až mi začal běhat mráz po zádech, když jsem si na tu dávnou hrůzu vzpomněla.
Ludmila Ibehejová
Ach ta domluva...
Domluvit se mezi sebou, tak to je to, oč tu běží - bez domluvy (mezi sebou) dosáhneme totiž dohody a smíru opravdu jen "ztěží." Buď jsem to někde četla anebo si to vymyslela, to už nevím, ale věřím tomu.
Ludmila Ibehejová
Trefa do černého aneb jak se ukázkově ztrapnit
Jak se ztrapnit aniž bychom chtěli? Tak to se občas stalo mnohému z nás. Mně se to povedlo mockrát a i sama jsem byla svědkem různých "faux pas" u někoho jiného.
Ludmila Ibehejová
Prokletí velkých prsou
Trapná pozornost? Jak pro koho, dokonce v dnešní době. Někdo je-tak říkajíc-požehnán od přírody, někdo vylepšen šikovnou (a zajisté drahou) rukou plastického chirurga, další zase holduje neskutečným možnostem "push-up-ek", atd...
Ludmila Ibehejová
O splněném snu frizérky Zuzky
Každý máme svoje sny a cíle. "A krok pro to, abyste od života konečně získali co chcete, spočívá v tom, jednoho dne se rozhodnout." (Ben Stein)
Ludmila Ibehejová
Když se daří, tak se holt daří...
Některý den se nevyvede tak, jak by měl - nebo tak, jak bychom chtěli. Obzvlášť, chceme-li se poněkud "předvést." A když se hned ráno něco přihodí, tak v tom pěkně jedeme až do večera. Já tedy docela určitě.
Ludmila Ibehejová
Přečtěte si příbalový leták - informace pro Vás, pacienta
Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dřív, než začnete přípravek používat, obsahuje pro Vás důležité údaje, jako: "Co je přípravek- Jak ho (ne)používat - Upozornění a opatření - Čemu věnovat pozornost - atd., atd.
Ludmila Ibehejová
Když tenkrát pršelo jen se lilo...
Tehdejší kulminování řek v jižních Čechách a na Moravě před dvaceti lety bylo v denních zprávách sice děsivé, ale z pohledu nás - diváků "za rohem" přece jen kapku vzdálené.
Ludmila Ibehejová
Nevěřte té bestii aneb kominíkem snadno a rychle
Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.
Ludmila Ibehejová
Nemusí být zrovna pátek
Navíc třeba i třináctého. Ostatně - kdo by v dnešní době chtěl věřit na nejrůznější varovná znamení.
Ludmila Ibehejová
Když se ruka k ruce vine?
Život je největší dar - proto ho vychutnávejme, pokud to jen trochu jde - hodinu po hodině, minutu po minutě. V dnešní době to platí dvojnásob.
Ludmila Ibehejová
Dáte si se mnou štamprdli?
"Kam slunka boží tvář se lije, pít bude se a pilo, pije, že všechno pije - každý ví - a já mám být snad střízlivý ?" (Od básníka, jehož jméno mi uniklo, ale citát jsem si kdysi dávno poznamenala).
Ludmila Ibehejová
Má nějaký smysl o svém věku lhát?
Je mi nad "... sát" poměrně dost dlouho. A když se mě někdo zeptá na věk, tak ho občas i přiznám. I když někdy váhavě a podle "takříkajíc vzniklých okolností".
Ludmila Ibehejová
Nescházelo moc a měla jsem to za sebou
Obě moje osudové ženy, maminka a babička, mě často v dětství varovaly: "Do třetice všeho dobrýho i zlýho, nezapomeň." A mně to patrně někde v hlavě utkvělo, protože koncem loňského září na jejich slova "došlo." I tak to říkávaly.
Ludmila Ibehejová
Soutěžíte, soutěžíme...
A jistě se přitom opět pobavíme - někdo získá cenu a my ostatní uznání - že jsme vytrvali po celý rok ve psaní...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x