No co, tak si tady prostě přičapnu, co furt máš...
Na chalupu za námi občas jezdíval synovec s kamarádem Alešem. A vyráželi pak od nás vždycky za rockovými kapelami v okolí. A za děvčaty. Bylo to v době, kdy si koupili psa. Společně, na půl, jak mi důležitě sdělili. Aleš psa krmil, Michal venčil a dokonce tvrdil, že ho i cvičí. Kdo měl přední půlku a kdo tu zadní, tak to mi nesdělili. I když by mě to tehdy bylo moc zajímalo.
Jednou takhle v létě se přihnali všichni tři. Wolf, obrovský černohnědý vlčák, s příhodným jménem, budil respekt. Ve mně tedy určitě.
Pozor," sdělovali mi kluci, "prodělal tvrdý drill a neposlouchá nikoho jiného než nás dva. A dokáže jít na věc pěkně ´zvostra ´. Je to ďábel, bacha na něj!"
"Radši ho na dvoře obcházej, nevšímej si ho a nehlaď ho," přikazoval synovec. "A hlavně se mu nedívej do očí, nesnáší to. Může tě pokousat." (Byla jsem tenkrát doma sama, můj zápasník zase někde něco pískal).
A když jsem majitelům chlupáče ustrašeně navrhla, že můžu třeba vylejzat oknem na cestu, abych se dostala na zahradu, neřekli nic. Jen se na sebe a vzápětí i na mě útrpně podívali.
Než to odpoledne odjeli, vydali několik stručných pokynů. Ke psu na dvoře (velitelsky): "Zůstaň a čekej" - a ke mně v kuchyni (dvojhlasně a velice důrazně): "Nekrmit !"
Jejich: "Žere jen granule" se neslo i za mizejícím autem.
A tak jsme osaměli. Já a pes.
Ve chvíli, když jsem cpala zbytek oběda do lednice, vrzly domovní dveře a já na noze ucítila něco horkého. Zčistajasna u mě stál on. A zíral mi prosebně do očí, slintajíc na můj bosý nárt.
Takže jsem mu coby malý předkrm (úlitbu) nabídla svíčkovou. Když mi vzápětí láskyplně olízal celou bradu, dostal i ten zbytek. S deseti, ne šesti knedlíky, jak bývá zvykem.
Jak tak proháněl kastrol s tou dobrotou až někde u stodoly, přijela nečekaná návštěva. Jedna známá mého muže se svým synem. Občas se u nás stavívala. A mívala prazvláštní zvyk, kterým mě rozpalovala do běla. Jakmile vylezla z auta, hned se za vraty ve dvoře "usadila." Rozprostřela kolem sebe sukni po své zemřelé matce (plisé), obšťastňujíc mě zaručenými informacemi. (Kdo kde a s kým).
"No co, když se mi chce, tak si tady přičapnu," prohazovala společensky. A samozřejmě, že i "konala."
"Stejně tady nikdo nejni, co furt máš. Taková díra a vo samotě. Kdo by tu asi tak chodil, dyť jste na konci vsi," perlívala obvykle k mojí mrtvičnaté tváři.
Že "tady chcípnul pes", tak to ale v ten letní den neměla dodávat. Ani náhodou.
Wolf jí totiž zaznamenal a vyrazil. Mohutným skokem s příšerným psím zařváním přeletěl dvůr, rozhodnutý onoho vetřelce zadávit. A samozřejmě ubránit tu poslední kapku svíčkové. A možná i mě.
Následné salto za vrata, které "konající" tehdy předvedla, by stálo za medaili. Ta visíc na krku svého syna, ječela: "Co to je, co to k sakru je za vobludu, proč jsi mi nic neřekla." Její zděšení jsem docela chápala. Bylo to jak z hororu. Zabiják lomcoval plotem několik centimetrů od její tváře a z krvelačné mordy mu stříkaly sliny.
No, od té doby u nás byla asi párkrát. Už nepřičapává a spořádaně chodí konat tam, kam se má.
A Wolf? Takhle oddaného tvora jsem od té doby nezažila. Kdykoli všichni tři přijedou, olízá mi celou bradu a nehne se ode mě ani na krok. A ty jeho milující, láskyplné oči.
Jo, výcvik je výcvik. Ale taková svíčková s domácím knedlíkem, tak ta dokáže pravé divy.
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Emisní povolenky, jak jsou nastaveny, zadupou náš průmysl do země, řekl Bžoch
Přímý přenos Tématu Green Dealu a jeho možné revize, se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Nejvyšší soud odmítl dovolání střelce z úřadu práce. Potvrdil mu doživotí
Nejvyšší soud potvrdil Jiřímu Dvořákovi doživotní trest vězení za násilné útoky na několik žen v...
Tohle je nenávist, řekl o protestech za Gazu Trump. Kampus stále nevyklidili
Kolumbijská univerzita v New Yorku odložila ultimátum, podle něhož měli protestující propalestinští...
Byl na vozíku, po výměně kyčlí běhá, trénuje na maraton. Pomáhá mu konopí
Jakub Kryšpín pracoval, dálkově studoval vysokou školu, měl plány do budoucna. Ty ale v roce 2006...
Pozemky v malebné oblasti u Kutné hory
Svatý Mikuláš, okres Kutná Hora
2 150 000 Kč
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x