Ztráty a nálezy - a nejen ty moje

26. 03. 2017 4:14:44
Jsem na tom našem světě poměrně dlouho. A stále něco ztrácím. Abych to sem tam nacházela na těch nejnemožnějších místech. Ale jen občas. I když bych měla být už konečně seriózní a rozumná.

Narozeninovou číslovku proto zásadně neuvádím. Ani neševelím (jako kdysi): "To jako v mém věku?" Nechci totiž dostat odpověď: "Jo, ve vašem věku." A ani tu podstatně výstižnější: "Vrať se do hrobu."

V uplynulých letech jsem v podstatě poztrácela kdeco.

Několik deštníků, obyčejně v dopravních prostředcích.

Průkazku na vlak, která mi byla vlastně ukradená i s diplomatkou a nějakými lejstry. Navíc i s platnou jízdenkou a vypadala jsem tím pádem jako černý pasažér. Což tedy nejsem. Ani náhodou. Jízdné jsem pak musela při změně průvodčího v Klatovech doplatit.

Rukavičky z jemné kůže s krtčí kožešinkou, dárek od dcery. Poznávací znamení - levá mírně odřená na palci.

Loď komediantů od Edny Ferberové a několik časopisů (tramvaj nebo vlak).

Jedny brýle a nesčíslně tužek.

Kilo spišských párků, zapomenutých minulý týden v obchodě po zaplacení. Což mi bylo mým drahým doma řádně vyčteno. Ačkoliv - platil on, já "zdobila" a konverzovala. Dlouze, jak je mým zvykem. On znechuceně odcházel a já odplula vzápětí. Beze všeho.

V dětství pozlacený řetízek s přívěskem (české granáty) při hře na "Schovku" nebo "Škatulata hejbejte se". (Obě nejapné hry vyžadovaly velice rychlé přemísťování kolem místního ́Pomníku padlých ́).

O hodně let později jsme s kamarádkami ze studií ztrácely často svá srdce. Skoro pravidelně o letních brigádách. Ale byly to lásky prchavé a s prvním usednutím do poslucháren obvykle rychle vyšuměly.

Jedna věc mě osobně ale mrzí dodnes. Ztráta tenkého zlatého prstýnku s ametystem. Dárek od mého nastávajícího, z lásky (kdysi). I v jedné písničce se zpívá: "Dáreček z lásky je nejmilejší, přijde-li k ztracení, nikdy potom není zlatem ni stříbrem k nahrazení..." Prstýnek jsem před deseti lety (patrně v zimě) svlékla i s rukavicí. Kde, nevím.

Co se u nás dříve často ztrácelo, byla jedna tmavá ponožka (do páru) mého syna. Občas zůstávající buď v koši anebo ukrývající se lstivě v bubnu pračky. (Ta ponožka, syn nikoliv). Aby při další várce pak obarvila bělostné cíchy nebo nějaký svetřík (drahý), případně blůzičku. Viník (ovšem, že já) byl vždy a včas označen.

Před pár dny se u nás zastavila kamarádka sestřenice. A ta má známou, zaměstnanou v kanceláři ztrát a nálezů v Praze. A tak jsem se moc pobavila jejím líčením, co všechno lidé ztrácejí. Většinou v tramvajích nebo metru.

Nejen deštníky, rukavice, batohy, bundy a čepice, ale i peněženky (vesměs prázdné).

Pobavila mě urna (s obsahem) a rakev (prázdná). Zapomněla jsem se zeptat, jestli byla v dopravním prostředku.

V metru byl nalezen i advokátský talár a sekačka na trávu.

Běžně jsou prý ztráceny pádla, rakety a tašky s různým nákupem, školní brašny nebo baťůžky.

Zaujala mě i nalezená loď (údajně kajak, nikoliv pramice) a další věci.

Otřesné mi přišlo, že jsou ztráceni i živí tvorové jako pejsci, kočičky v přepravkách a i rybičky v igelitových sáčcích. Vše zapomenuté pod sedačkami metra nebo tramvaje. O tyto živé tvory se prý hned postará Městská Policie, která je převáží do útulků.

Do kanceláře ztrát se vozí i nevyzvednutá zavazadla z letiště.

Nalezených věcí je prý kolem 6-ti tisíc ročně (položkově).

A jedna moje osudová ztráta nakonec. Došlo k ní na jedné letní vysokoškolské brigádě. Tehdy jsme ve třetím ročníku vyměřovali v hlubokých příbramských lesích uranové žíly. A já v těch temných hvozdech ztratila své srdce. Jednou provždycky. A s nálezcem to táhneme už hezky dlouho. A vypadá to, že i napořád.

Autor: Ludmila Ibehejová | neděle 26.3.2017 4:14 | karma článku: 31.69 | přečteno: 586x

Další články blogera

Ludmila Ibehejová

Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu

Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...

19.7.2023 v 3:41 | Karma článku: 43.08 | Přečteno: 7023 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Sen je prý jen sen a kdo mu věří...

Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.

8.4.2023 v 15:08 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 438 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem obdržela dávku ...

A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností

3.4.2023 v 6:54 | Karma článku: 28.38 | Přečteno: 932 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Umět se radovat - o to vlastně běží

I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.

26.3.2023 v 5:36 | Karma článku: 25.63 | Přečteno: 379 | Diskuse

Další články z rubriky Plzeň

Ludmila Ibehejová

Když tenkrát pršelo jen se lilo...

Tehdejší kulminování řek v jižních Čechách a na Moravě před dvaceti lety bylo v denních zprávách sice děsivé, ale z pohledu nás - diváků "za rohem" přece jen kapku vzdálené.

8.8.2022 v 17:36 | Karma článku: 26.72 | Přečteno: 397 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Nevěřte té bestii aneb kominíkem snadno a rychle

Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.

10.7.2022 v 18:11 | Karma článku: 26.24 | Přečteno: 342 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Nemusí být zrovna pátek

Navíc třeba i třináctého. Ostatně - kdo by v dnešní době chtěl věřit na nejrůznější varovná znamení.

21.6.2022 v 21:08 | Karma článku: 26.24 | Přečteno: 335 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Když se ruka k ruce vine?

Život je největší dar - proto ho vychutnávejme, pokud to jen trochu jde - hodinu po hodině, minutu po minutě. V dnešní době to platí dvojnásob.

29.3.2022 v 17:13 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 327 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Dáte si se mnou štamprdli?

"Kam slunka boží tvář se lije, pít bude se a pilo, pije, že všechno pije - každý ví - a já mám být snad střízlivý ?" (Od básníka, jehož jméno mi uniklo, ale citát jsem si kdysi dávno poznamenala).

20.3.2022 v 16:34 | Karma článku: 27.21 | Přečteno: 429 | Diskuse
Počet článků 206 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 760

Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...