Sny lítací a kadibudkové neboli splachovací
Jako dítě jsem bývala svými sny úplně fascinovaná. Přísloví sem nebo tam, v naší rodině se na ně často věřilo. Alespoň mé dvě osudové ženy v tom byly zajedno. A to zcela výjimečně. Protože soužití mojí maminky s babičkou bývalo občas i problematické.
Nejdříve jsem mívala sny lítací. A tak jsem si to plachtívala nad kdejakými místy, známými i úplně cizími. A bylo to většinou kouzelné. Tráva v těch snech byla hebká a svěže zelená, všechno pode mnou kvetlo jedna radost. A já se nad tou krásou vznášela po obloze lehounká jak obláček.
Za nějaký čas došlo k dramatické změně. K přeletům nad místním hřbitovem s márnicí. Proč se to stalo, nevím. A já se začala v noci příšerně bát. Spánek jsem proto oddalovala jak se dalo, svítíc si baterkou pod peřinou. Ráno jsem pak bývala prozelenalá a celá naježená z těch nočních hrůz. Z nějakého mně neznámého důvodu jsem se tehdy nikomu se svými děsy nesvěřila. Ani mamince nebo babičce a ani kamarádkám ve škole.
Pak najednou zničehonic lítací sny úplně zmizely a nastalo období snů splachovacích.
Bylo to patrně vlivem mojí fascinace kadibudkami všeho druhu. A ty významně zasáhly i do našich většinou dost nejapných dětských her.Takže jsem s kamarádkou Alenou už od časného jara stavěla z malých klacíků četné domky a domečky. Já s několika festovními záchodky. Kamarádka pak docela neochotně s jedním WC, značně odfláknutým. Moje nadšení totiž nikdy moc nesdílela.
Promiň Aleno, že jsem tě tehdy tak nutila, zdravím tě a jak je tam nahoře?
U babičky na výměnku bývala kadibudka s ledabyle pospojovanými latěmi místo dveří. A já Alenu často přiměla hrát si právě tam. Anebo někde poblíž. Našeho počínání si ale babička záhy všimla a po několika rázných pohlavcích nás jednoho dne tamodtud definitivně vyhnala.
Sny ale žily svým vlastní životem a já často, opět v letu, marně hledala a pak i nacházela svoje záchodky. Ale - povětšinou bez dveří nebo se zničenou rozpůlenou, zubatou mísou. A dost často se na mě ve snu drze šklebívala i uražená odtoková roura nebo pouhopouhá díra v zemi. Ta jáma pak bývala obyčejně černá a příšerně hluboká a já do ní s děsem nahlížela.
Pak konečně přišlo období, kdy kadibudky nade mnou ztratily svou kouzelnou moc.
Před nedávnem jsme ale na Prima ZOOM sledovali pořad o domácích mazlíčcích s křečky v hlavní roli. A já pak měla v noci sen. Posedávám si v něm tak jako před lety na onom místě. Když tu se přede mnou objeví ON. ZOOMový křeček. Chňapne po jediné roli papíru, kterou držím v ruce a začne se tou rolí přede mnou výsměšně cpát a cpát. Výsměšně na mě civí a láduje se, až mu lezou oči z důlků. Až má hlavu jako plynový balón. Když mě tím obrovským pumlíčem tlačí ke zdi, probouzím se.
Pamětliva zkazek o kadibudkách, běžím vsadit tiket v očekávání mimořádné výhry.
A hned druhý den, po tahu Sportky (nikoliv mém, vítězném) se mi potvrdí pořekadlo: " Sen je sen a kdo mu věří?"
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Ludmila Ibehejová
Když jde o vteřiny a tím vlastně o život
I v mém případě šlo tenkrát patrně jen o pouhé vteřiny a děsivé vzpomínky z možného udušení mi připomněl dnešní článek na internetu. Až mi začal běhat mráz po zádech, když jsem si na tu dávnou hrůzu vzpomněla.
Ludmila Ibehejová
Ach ta domluva...
Domluvit se mezi sebou, tak to je to, oč tu běží - bez domluvy (mezi sebou) dosáhneme totiž dohody a smíru opravdu jen "ztěží." Buď jsem to někde četla anebo si to vymyslela, to už nevím, ale věřím tomu.
Ludmila Ibehejová
Trefa do černého aneb jak se ukázkově ztrapnit
Jak se ztrapnit aniž bychom chtěli? Tak to se občas stalo mnohému z nás. Mně se to povedlo mockrát a i sama jsem byla svědkem různých "faux pas" u někoho jiného.
Ludmila Ibehejová
Prokletí velkých prsou
Trapná pozornost? Jak pro koho, dokonce v dnešní době. Někdo je-tak říkajíc-požehnán od přírody, někdo vylepšen šikovnou (a zajisté drahou) rukou plastického chirurga, další zase holduje neskutečným možnostem "push-up-ek", atd...
Ludmila Ibehejová
O splněném snu frizérky Zuzky
Každý máme svoje sny a cíle. "A krok pro to, abyste od života konečně získali co chcete, spočívá v tom, jednoho dne se rozhodnout." (Ben Stein)
Ludmila Ibehejová
Když se daří, tak se holt daří...
Některý den se nevyvede tak, jak by měl - nebo tak, jak bychom chtěli. Obzvlášť, chceme-li se poněkud "předvést." A když se hned ráno něco přihodí, tak v tom pěkně jedeme až do večera. Já tedy docela určitě.
Ludmila Ibehejová
Přečtěte si příbalový leták - informace pro Vás, pacienta
Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dřív, než začnete přípravek používat, obsahuje pro Vás důležité údaje, jako: "Co je přípravek- Jak ho (ne)používat - Upozornění a opatření - Čemu věnovat pozornost - atd., atd.
Ludmila Ibehejová
Když tenkrát pršelo jen se lilo...
Tehdejší kulminování řek v jižních Čechách a na Moravě před dvaceti lety bylo v denních zprávách sice děsivé, ale z pohledu nás - diváků "za rohem" přece jen kapku vzdálené.
Ludmila Ibehejová
Nevěřte té bestii aneb kominíkem snadno a rychle
Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.
Ludmila Ibehejová
Nemusí být zrovna pátek
Navíc třeba i třináctého. Ostatně - kdo by v dnešní době chtěl věřit na nejrůznější varovná znamení.
Ludmila Ibehejová
Když se ruka k ruce vine?
Život je největší dar - proto ho vychutnávejme, pokud to jen trochu jde - hodinu po hodině, minutu po minutě. V dnešní době to platí dvojnásob.
Ludmila Ibehejová
Dáte si se mnou štamprdli?
"Kam slunka boží tvář se lije, pít bude se a pilo, pije, že všechno pije - každý ví - a já mám být snad střízlivý ?" (Od básníka, jehož jméno mi uniklo, ale citát jsem si kdysi dávno poznamenala).
Ludmila Ibehejová
Má nějaký smysl o svém věku lhát?
Je mi nad "... sát" poměrně dost dlouho. A když se mě někdo zeptá na věk, tak ho občas i přiznám. I když někdy váhavě a podle "takříkajíc vzniklých okolností".
Ludmila Ibehejová
Nescházelo moc a měla jsem to za sebou
Obě moje osudové ženy, maminka a babička, mě často v dětství varovaly: "Do třetice všeho dobrýho i zlýho, nezapomeň." A mně to patrně někde v hlavě utkvělo, protože koncem loňského září na jejich slova "došlo." I tak to říkávaly.
Ludmila Ibehejová
Soutěžíte, soutěžíme...
A jistě se přitom opět pobavíme - někdo získá cenu a my ostatní uznání - že jsme vytrvali po celý rok ve psaní...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x