Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

To je ale pěkná děuka

13. 02. 2017 7:31:48
Dialekty jsou v některých částech naší země různé. A jejich vysvětlení bývá často úsměvné. A někdy, pokud to přeženu, ba i hrůzné.

Do ryze chodské rodiny mého nastávajícího jsem před lety (mnoha lety) přímo vtrhla. Vlastně se vřítila, po hlavě. A kdyby jen po hlavě.

Zadním kolem tatínkova skútru jsem se tehdy zapasovala (pevně zaklínila) do pletiva jejich předzahrádky. Abych tam - a to i se svým zadkem - zůstala už navždycky.

Snad, nebudu ale předjímat věci budoucí.

Rodinu, nastoupenou tenkrát v plném počtu a zbroji (včetně zvědavých sousedů), jsem asi hned napoprve dost vyděsila. No, ono omývat a ovazovat potencionální ryze neznámou (vyjevenou) nevěstu, tak to neměl tenhle uvítací výbor asi vůbec v plánu.

Na pohoštění, které bylo nachystáno očividně na mou počest, na to už jsem pozapomněla. Ale na zběsilou honbu za těmi všemi obvazy, kysličníkem a náplastěmi, tak na to se zapomenout hned tak nedá. Domem tehdy pobíhalo i několik sousedek, číhavě přepočítávajích mé četné boule, modřiny a šrámy. Takové divadlo se jim totiž hned tak nenaskytlo.

Nezapomenutelný byl a je pro mě pak první výrok mé nastávající tchyně: "To ste se nemusela tak tumlovát a takle se nám tuto pomlátit." (Tumlovát = spěchat, tuto = tady, takle = takhle).

Načež budoucí tchán znalecky podotknul: "To budete nýčkot pěkně dlouho hopat." (Nýčkot = nyní, hopat = kulhat).

Sestra mého drahého zase ustrašeně šeptla: "Jak ste sebou tak flákla do tý naší hradby, až to se mnou trůklo. Pěkně sem se vydejřila." (Trůklo = škublo, trhlo, vydejřila = lekla se).

A tak jsem si začala zvykat. Například - že: Oslovení - mámo, táto, bábo, děrku - nejsou vůbec hanlivá. To ani náhodou. I když jsem byla zvyklá na jejich poněkud jemnější podobu.

A že: I můj manžel běžně sklouzne při návštěvě jejich rodiny do chodské "bulačiny." A já uslyším, co včil (právě) dělá: Bártuc Jozef, Holaruc Anton, Kabourkuc děrek, Horčíkuc bába, Šimkuc Manka, Rybákuc Běta, Novákuc Dorla.

Dále, že: Vona něco něhde zapomíla a von zasejc zrouna vo tom nic nevedíl. A hdo humříl a hdo ne a kemu se zasejc uďálo nedobře. Atakdále, atakdále.

O jedné chodské pouti jsem pak prožila "skorošok." Z toho davu mužových známých a jejich dalších známých, kmotřiček a kmotrů na mě šly mrákoty. Na mě, zvyklé na přečetné příbuzenstvo! V jednu chvíli ke mně totiž přiskočila tetka v chodském kroji a manželovi do tváře vykřikla: "Jéjé, to si si vybral dívče a s takovým kukučem."

A nad naší tehdy čtyřletou holčičkou udiveně spráskla ruce: "To je ale pěkná děuka. A ten samyj kukuč. Jako máma, jako máma."

Hrozně jsem se urazila. A nebýt zaklíněná v tom davu, možná bych i utekla. Tetka - nezmar - ale pokračovala: "A pokompa má ale ta děuka ty zrzavý vlásky" - pátravě prohlížejíc světlou (mužovu) a mou (tmavou) hlavu. Nemohla jsem ani promluvit a než tiskla k sobě hlavičku naší hezounké černooké dcerušky, jejíž tmavorezavé lokýnky tehdy dráždily kdekoho.

Okrojovaný nezmar do mě vzápětí drcnul s dotazem: "A eslipa tě ten tvůj zápasník aspoň bíje, slnej je na to dost." A odcházejíc, smutně na mě přes rameno hodila: "To ten muj dokaváde moh, ten mi jich nandál, jéjé. Dyž se napíl. To sem někdy nevedíla, čípa ulastně sem."

Moje zasyčení: "Nebíje a ani nepíje, to by si moh ́ zkusit" - tetku ale očividně zaskočilo. "To sou dneska věci, to sou věci", brblala, mizejíc v davu.

Tchyně pak mým poněkud ztuhlým rysům trpělivě vysvětlovala, že děuka je po chodsku dívče, děvčátko. A že: "Nemám bejt tak ́náhlá ́."

Tak tomu už jsem rozuměla až moc dobře. Mé dvě osudové ženy, maminka s babičkou mi totiž od malička vtloukaly do hlavy: "Holka naše zlatá, nebuď taková ́náhlá ́."

Autor: Ludmila Ibehejová | pondělí 13.2.2017 7:31 | karma článku: 33.39 | přečteno: 950x

Další články blogera

Ludmila Ibehejová

No co, tak si tady prostě přičapnu, co furt máš...

Výcvik je výcvik. To je fakt. Ale teprve pravá svíčková s očividně domácím knedlíkem, ta dokáže divy. A já si troufám tvrdit, že by tahle má zkušenost jednou mohla nahradit rčení: "Utáhnout někoho na vařené nudli."

15.9.2017 v 16:52 | Karma článku: 31.68 | Přečteno: 1169 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Když netopýři bytem víří

Podle České společnosti pro ochranu netopýrů (ČESONu) by se nemělo těmto okřídlencům bránit v usazování kdekoli. A to i v lidských obydlích. Jsou totiž chráněni (citace zákona).

13.9.2017 v 15:48 | Karma článku: 23.88 | Přečteno: 411 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Konec prázdnin a i ten déšť jen padá a padá...

Je druhý záříjový den a vlastně definitivní konec prázdnin. Déšť padá a padá. A tak i z pouhé myšlenky je melancholická nálada. A z nálady zase jen ten smutný déšť.

2.9.2017 v 17:38 | Karma článku: 22.16 | Přečteno: 584 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Nač stahovat kalhoty, když ...

Tak tuhle průpovídku jsem slýchávala častokrát. A jako hodně malá chápala jako, že: ... nějaké to psisko, v mém případě Brok, je ještě daleko."

27.8.2017 v 18:56 | Karma článku: 25.51 | Přečteno: 637 | Diskuse

Další články z rubriky Plzeň

Luboš Ibrmajer

FIT rodina 2017 – rodinná štafeta

„Rodinko“, ano Vy, tatínku a maminko, s tím dítětem. I Vás bych rád oslovil, paní a pane s těmi dvěma dětmi ... prostě jakékoliv RODINY, které si chtějí v rámci Evropského týdne sportu 2017 užít v Plzni plavání.

21.9.2017 v 22:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

No co, tak si tady prostě přičapnu, co furt máš...

Výcvik je výcvik. To je fakt. Ale teprve pravá svíčková s očividně domácím knedlíkem, ta dokáže divy. A já si troufám tvrdit, že by tahle má zkušenost jednou mohla nahradit rčení: "Utáhnout někoho na vařené nudli."

15.9.2017 v 16:52 | Karma článku: 31.68 | Přečteno: 1169 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Když netopýři bytem víří

Podle České společnosti pro ochranu netopýrů (ČESONu) by se nemělo těmto okřídlencům bránit v usazování kdekoli. A to i v lidských obydlích. Jsou totiž chráněni (citace zákona).

13.9.2017 v 15:48 | Karma článku: 23.88 | Přečteno: 411 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Konec prázdnin a i ten déšť jen padá a padá...

Je druhý záříjový den a vlastně definitivní konec prázdnin. Déšť padá a padá. A tak i z pouhé myšlenky je melancholická nálada. A z nálady zase jen ten smutný déšť.

2.9.2017 v 17:38 | Karma článku: 22.16 | Přečteno: 584 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Nač stahovat kalhoty, když ...

Tak tuhle průpovídku jsem slýchávala častokrát. A jako hodně malá chápala jako, že: ... nějaké to psisko, v mém případě Brok, je ještě daleko."

27.8.2017 v 18:56 | Karma článku: 25.51 | Přečteno: 637 | Diskuse
Počet článků 90 Celková karma 27.09 Průměrná čtenost 822

Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.