Když je někdo samorost

19. 01. 2017 7:06:08
Samorosty nacházíme občas v lese. A svérázní samorosti jsou i mezi námi. Vlastně kdekoli a někdy je jich hezká řada. A já mám tyhle lidské samorosty odjakživa ráda.

A tak - kde jinde, než v naší početné rodině, jsem si jich začala záhy všímat.

Každý z pěti bratrů mého tatínka byl totiž úplně jiný. Povahově, vzhledem nikoliv. A úplně největší svéráz pak byl strejda Hubert.

Když se stal (pozor - v minulém století) hrdým majitelem Spartaka, jal se vyvážet rodinku. Po celém našem příbuzenstvu. Svým novým autem byl naprosto fascinovaný a náležitý respekt vyžadoval naráz od všech. Zejména pak od manželky (maminky - ano, ano, máš pravdu tatínku) a dvou malých dcer.

A svůj požadavek rozšířil rychle i o to nové, náležitě opečovávané vozítko.

Rozruch pak budil nejen mohutnou postavou, ale hlavně svou jízdou. Absolutně nepředvídatelnou.

Jednou takhle v zimě odjížděl nad ránem ze svatby neteře. Kde přes den výrazně konzumoval. Takže po tmavé silnici poněkud plužil. Pěkně od pangejtu k pangejtu. A halasně uklidňoval vyděšenou polovičku zpěvem (řvaním): "Ésembé tu dneska nebudou, nebudou. Na mě si prostě nepřijdou, nepřijdou." Aby vzápětí dodal: "Co by tu ti kluci prašiví v noci asi tak dělali."

A představte si, oni tam z ničeho nic, ti kluci zatracení, kousek před Plzní byli.

Hubert v mžiku na tetičku zařval: "Obtočit šálu kolem huby a vyvázat na zaječí uši. Fofrem." A manželka, uvyklá dlouhými roky poslouchat na slovo, bez odmluvy konala.

Spartak už delší čas netopil (trucoval) a tak strýc měl onu šálu (naštěstí) kolem krku. Když si pak pro větší efekt narval rychle do tváře obrovský šnuptychl, stanul s několika podlézavými přískoky před zkoprnělým příslušníkem. Dřív než byl vyzván, stáhl okýnko a zachrčel: "Rád bych vám soudruzi vébé dejchnul , ale bolí mě straaaašlivě zub. Uháním totiž do Plzně na pohotovost."

Spolkli mu to soudruzi, spolkli a nekontrolovali. Ani dejchání se nekonalo.

A tak milý Hubert měl ještě dlouho o čem halasně vykládat. A hlavně se vébé pošklebovat.

V místě, kde jsme bydleli pak vesele pokračoval demolicemi plotů našich sousedů, odírajíc často lípy u silnice. Když ale jednou přejel známému kverulantovi několik slepic a králíků, byl konec.

Kverulant (takto pomocník VB) se nedal ošálit Hubertovými výmluvami. A strýc skončil u výslechu. Tam se ještě pokusil předstírat chvilkovou pomatenost. Před vyšetřujícím prý úděsně vyl a volal na pomoc boha Slunce a jeho nebeské pomocníky. I když padnul na kolena (prý) a vzýval anděly, bylo to zbytečné.

A tak rodinku začal vyvážet jeden z jeho četných kamarádů Toník. Hubertem laskavě zvaný ́dobrý kámoš Troník ́. Ten auťák neměl a řídil rád. Byl hrozný lakomec (proto Troník) a tak mu nastalá situace vlastně vyhovovala.

A demolice jednou provždy skončily.

́ Dobrý kámoš ́ jednou požádal Huberta, že potřebuje i s manželkou pogratulovat sestře k padesátinám. A tak že oba výlety vezmou "jedním vrzem." Ale hlavně - že to bude - za jedny peníze.

Troníkovci v ten den přisupěli s velikou krabicí na klobouky. Kterou vlekli přímo obouruč: "Mámo, mámo, to je dneska ale těžký, ten obrovitej dort." Kvílel prý tenkrát Troník s horečnatě přikyvující polovičkou.

Při vinšování pak nastalo kouzelné faux pas. Krabice byla totiž - prázdná, údajně dort zapomněli (?) jaksi doma.

A tak si myslím, že když je někdo samorost, nemusí být zároveň i dobrý host.

Autor: Ludmila Ibehejová | čtvrtek 19.1.2017 7:06 | karma článku: 31.54 | přečteno: 841x

Další články blogera

Ludmila Ibehejová

Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu

Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...

19.7.2023 v 3:41 | Karma článku: 43.08 | Přečteno: 7023 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Sen je prý jen sen a kdo mu věří...

Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.

8.4.2023 v 15:08 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 438 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak jsem obdržela dávku ...

A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností

3.4.2023 v 6:54 | Karma článku: 28.38 | Přečteno: 932 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Umět se radovat - o to vlastně běží

I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.

26.3.2023 v 5:36 | Karma článku: 25.63 | Přečteno: 379 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jana Melišová

Keď človek páchá zlo, kde je Boh?

Má človek slobodnú vôľu? Môžeme sa nezávisle rozhodovať a ovplyvňovať smerovanie nášho života? Mám za sebou desať rokov práce kaplána vo väzení. Takže trochu viem, čo to robí alebo nerobí s človekom, keď sa dopustí veľkého zla.

29.3.2024 v 11:54 | Karma článku: 12.18 | Přečteno: 183 | Diskuse

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 21.69 | Přečteno: 381 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 30.53 | Přečteno: 531 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 9.14 | Přečteno: 189 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.38 | Přečteno: 9294 | Diskuse
Počet článků 206 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 760

Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...