Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Z toho by se tedy sakra nevykroutil. Ani náhodou...

Vždycky jsem byla holka pracovitá. Už jako malá. A snažila se svému okolí zavděčit. Za každou cenu. Skoro za cenu vlastního sebezničení.

Když jsme se asi někdy ve čtvrté obecné učili háčkovat, měla jsem háčkovací období. Přímo záchvaty, jak říkávali moji drazí.

Tehdy byly velice módní doma vyráběné polštáře. Kulaté z příze z krátkých sloupků a čtvercové vlněné z dlouhých sloupků (pro pamětnice). A tak jsem jako šílená plenila všechny almary a skříně v domě i na půdě. Abych háčkovala a háčkovala. Pro tetičky a že jsem jich měla požehnaně. Pro sousedky, prostě a jasně - pro kdekoho. Žádné klubíčko přede mnou tehdy neobstálo. Když zdroje doma vyschly, jala jsem se rabovat a štrikovat u sousedů.

Pak přišlo období lakovací, kdečeho.

A to starých kastrolů, židlí, dveří, ba i kurníků. Nic před mým kritickým okem tehdy neobstálo. Nic nebylo dobře natřeno. Ani psí bouda naší dobrácké Fifinky. Tu jsem vyvedla dozelena (boudu) a nějaký čas i pejsek udivoval celé okolí svým zeleným čírem. Kurníky obdržely dveře modré a králíkárna žluté. Hnědá, má dodnes oblíbená, jaksi došla.

V hlubokém sklepě pod stodolou jsem tenkrát smíchávala všechny možné barvy (odstín pečlivě hlídán) a ředidla. Hrůza, flašky byly sice zašpuntované, ale absolutně bez popisu. Že nedošlo k maléru, dodnes nechápu.

A tak jsem v slastném rozpoložení natírala a natírala. Rodiče i s babičkou se zakrátko naučili být ostražití a bedlivě prozkoumávali každou kliku, židli nebo ucho kdejakého kastrolu. A nic nenechávali náhodě.

Jednou k nám vtrhla nic netušící sousedka. Usedla, aby pak byla odstříhána i s kusem sukně přilepené ke kuchyňské židli. Čerstvě (před týdnem) natřené. Smíchání různých barev s četnými ředidly a bůhvíjakým sajrajtem totiž značně zpomalovalo schnoucí proces. To jsem ovšem tehdy nevěděla.

Ale ještě dneska vidím, jak ona tetka od nás zděšeně prchá s režným pytlem, pečlivě přitisknutým k tlustému zadku.

A tak začalo být pravidlem, že kdokoliv k nám přišel, byl upozorňován výkřiky: "Pozor, nesedat - natřeno."

V mezičase jsem pak nezapomínala pečovat i o duševní rozvoj četných sestřenic a bratránků. Bylo jich v okolí požehnaně a sbíhali se za mnou o prázdninách docela dobrovolně. Byli to vděční posluchači a já je krmila vymyšlenými příběhy a zkazkami. A zkoušela je a mnohdy doháněla k zoufalému pláči. To, když nedokázali opakovat moje výmysly z předchozího dne.

Pracovitost a chuť stále něco měnit mě vlastně nikdy neopustila.

A tak jednou po letech, v den svých narozenin krátce před vánoci, jsem chtěla překvapit manžela. Než se vrátí z práce s nezbytným pugétem. Ostatně, tak jako vždycky.

Měla jsem tehdy dovolenou a děti byly na lyžařském výcviku. A tak jsem se rozhodla v mezičase čekání na mého drahého vymalovat koupelnu. Nějak se mi prostě nezdála.

Její vyšmrcnutí byla pro mě naprostá brnkačka. Jen pár skříněk nad vanou a umyvadlem mi dalo trochu zabrat. Pak mé stále ještě nespokojené oko spočinulo na sušáku nad vanou. Se železnými a zarezlými úchyty (jak se vzápětí ukázalo) mezi oběma zdmi. I když jsem dost vysoká, šnůry ne a ne sundat. A tak se stoličkou ve vaně jsem s tím rezavým krámem pajtlovala a lomcovala, až se uvolnil. Kdyby jen uvolnil, vymrštil se a fláknul mě (tehdy zcela nepřipravenou) mezi oči.

No, pro manžela to musel být šok. Po odemknutí dveří mě našel otřesenou ve vaně s obrovskou boulí mezi očima a zakrváceným nosem. Oslava narozenin mohla začít.

Večer jsme měli návštěvu a kamarádka, znalkyně obojího práva tehdy pronesla: "Tak z toho by se tedy sakra nevykroutil. Ani náhodou" -  to jako můj drahý. "Vstoupil do bytu jako jediný, ty pomlácená,  nevím, nevím. Má obrovský štěstí, že jsi zůstala naživu."  

A tak jsem požádala o pár dalších dnů dovolené. Ale stejně jsem do práce nakráčela s obličejem hrajícím duhovými barvami. Žlutou a černou nevyjímaje. I přes nalíčení.

"Vy jste museli parádně slavit", neslo se ke mně ještě dlouho z různých stran. A tak jsem zkazky o svém vanopádu radši vzdala.

Jedna stará moudrost praví, že je zbytečné něco dlouze vysvětlovat. Přátelé to nepotřebují a ti druzí - ti vám stejně nikdy neuvěří.

 

 

Autor: Ludmila Ibehejová | pondělí 21.11.2016 0:07 | karma článku: 31,74 | přečteno: 945x
  • Další články autora

Ludmila Ibehejová

Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu

Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...

19.7.2023 v 3:41 | Karma: 43,08 | Přečteno: 7027x | Diskuse| Ona

Ludmila Ibehejová

Sen je prý jen sen a kdo mu věří...

Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.

8.4.2023 v 15:08 | Karma: 25,39 | Přečteno: 439x | Diskuse| Ona

Ludmila Ibehejová

Jak jsem obdržela dávku ...

A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností

3.4.2023 v 6:54 | Karma: 28,49 | Přečteno: 932x | Diskuse| Ona

Ludmila Ibehejová

Umět se radovat - o to vlastně běží

I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.

26.3.2023 v 5:36 | Karma: 25,88 | Přečteno: 381x | Diskuse| Ona

Ludmila Ibehejová

Tak tu máme další rok

"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .

25.1.2023 v 21:47 | Karma: 26,56 | Přečteno: 391x | Diskuse| Ona

Ludmila Ibehejová

Když jde o vteřiny a tím vlastně o život

I v mém případě šlo tenkrát patrně jen o pouhé vteřiny a děsivé vzpomínky z možného udušení mi připomněl dnešní článek na internetu. Až mi začal běhat mráz po zádech, když jsem si na tu dávnou hrůzu vzpomněla.

20.12.2022 v 17:48 | Karma: 29,90 | Přečteno: 703x | Diskuse| Ona

Ludmila Ibehejová

Ach ta domluva...

Domluvit se mezi sebou, tak to je to, oč tu běží - bez domluvy (mezi sebou) dosáhneme totiž dohody a smíru opravdu jen "ztěží." Buď jsem to někde četla anebo si to vymyslela, to už nevím, ale věřím tomu.

18.12.2022 v 19:54 | Karma: 24,72 | Přečteno: 423x | Diskuse| Ona

Ludmila Ibehejová

Trefa do černého aneb jak se ukázkově ztrapnit

Jak se ztrapnit aniž bychom chtěli? Tak to se občas stalo mnohému z nás. Mně se to povedlo mockrát a i sama jsem byla svědkem různých "faux pas" u někoho jiného.

4.12.2022 v 6:51 | Karma: 36,17 | Přečteno: 3170x | Diskuse| Ona

Ludmila Ibehejová

Prokletí velkých prsou

Trapná pozornost? Jak pro koho, dokonce v dnešní době. Někdo je-tak říkajíc-požehnán od přírody, někdo vylepšen šikovnou (a zajisté drahou) rukou plastického chirurga, další zase holduje neskutečným možnostem "push-up-ek", atd...

24.10.2022 v 1:42 | Karma: 30,51 | Přečteno: 1093x | Diskuse| Ona

Ludmila Ibehejová

O splněném snu frizérky Zuzky

Každý máme svoje sny a cíle. "A krok pro to, abyste od života konečně získali co chcete, spočívá v tom, jednoho dne se rozhodnout." (Ben Stein)

20.10.2022 v 5:00 | Karma: 23,23 | Přečteno: 452x | Diskuse| Ona

Ludmila Ibehejová

Když se daří, tak se holt daří...

Některý den se nevyvede tak, jak by měl - nebo tak, jak bychom chtěli. Obzvlášť, chceme-li se poněkud "předvést." A když se hned ráno něco přihodí, tak v tom pěkně jedeme až do večera. Já tedy docela určitě.

4.9.2022 v 16:37 | Karma: 24,94 | Přečteno: 586x | Diskuse| Ona

Ludmila Ibehejová

Přečtěte si příbalový leták - informace pro Vás, pacienta

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dřív, než začnete přípravek používat, obsahuje pro Vás důležité údaje, jako: "Co je přípravek- Jak ho (ne)používat - Upozornění a opatření - Čemu věnovat pozornost - atd., atd.

1.9.2022 v 18:31 | Karma: 30,29 | Přečteno: 681x | Diskuse| Ona

Ludmila Ibehejová

Když tenkrát pršelo jen se lilo...

Tehdejší kulminování řek v jižních Čechách a na Moravě před dvaceti lety bylo v denních zprávách sice děsivé, ale z pohledu nás - diváků "za rohem" přece jen kapku vzdálené.

8.8.2022 v 17:36 | Karma: 26,83 | Přečteno: 400x | Diskuse| Plzeň

Ludmila Ibehejová

Nevěřte té bestii aneb kominíkem snadno a rychle

Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.

10.7.2022 v 18:11 | Karma: 26,24 | Přečteno: 344x | Diskuse| Plzeň

Ludmila Ibehejová

Nemusí být zrovna pátek

Navíc třeba i třináctého. Ostatně - kdo by v dnešní době chtěl věřit na nejrůznější varovná znamení.

21.6.2022 v 21:08 | Karma: 26,24 | Přečteno: 336x | Diskuse| Plzeň

Ludmila Ibehejová

Když se ruka k ruce vine?

Život je největší dar - proto ho vychutnávejme, pokud to jen trochu jde - hodinu po hodině, minutu po minutě. V dnešní době to platí dvojnásob.

29.3.2022 v 17:13 | Karma: 25,02 | Přečteno: 328x | Diskuse| Plzeň

Ludmila Ibehejová

Dáte si se mnou štamprdli?

"Kam slunka boží tvář se lije, pít bude se a pilo, pije, že všechno pije - každý ví - a já mám být snad střízlivý ?" (Od básníka, jehož jméno mi uniklo, ale citát jsem si kdysi dávno poznamenala).

20.3.2022 v 16:34 | Karma: 27,21 | Přečteno: 431x | Diskuse| Plzeň

Ludmila Ibehejová

Má nějaký smysl o svém věku lhát?

Je mi nad "... sát" poměrně dost dlouho. A když se mě někdo zeptá na věk, tak ho občas i přiznám. I když někdy váhavě a podle "takříkajíc vzniklých okolností".

15.3.2022 v 14:29 | Karma: 26,35 | Přečteno: 442x | Diskuse| Plzeň

Ludmila Ibehejová

Nescházelo moc a měla jsem to za sebou

Obě moje osudové ženy, maminka a babička, mě často v dětství varovaly: "Do třetice všeho dobrýho i zlýho, nezapomeň." A mně to patrně někde v hlavě utkvělo, protože koncem loňského září na jejich slova "došlo." I tak to říkávaly.

7.2.2022 v 17:46 | Karma: 32,29 | Přečteno: 737x | Diskuse| Plzeň

Ludmila Ibehejová

Soutěžíte, soutěžíme...

A jistě se přitom opět pobavíme - někdo získá cenu a my ostatní uznání - že jsme vytrvali po celý rok ve psaní...

6.9.2021 v 12:59 | Karma: 15,34 | Přečteno: 187x | Diskuse| Plzeň
  • Počet článků 206
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 763x
Po studiích technického směru jsem vědu a techniku asi výrazně ochudila. Nikdy jsem totiž nekonstruovala. Ráda jsem psala. Bohužel, jen pro své přátele. A také výborně vařím. A je to na mně a mém manželovi znát...

Seznam rubrik