Nešmakej na mě, ty jeden
Vždycky se má začít u sebe. To mi už odmalička vtloukali mé dvě osudové ženy, maminka s babičkou, do hlavy. Abych to upřesnila, podle jejich soudu do mé umíněné hlavy. Tak jsem to často slýchávala. A že nemám pořád mluvit a hlavně vybreptat kdeco.
Pořekadlo - "Co se doma uvaří, to se taky doma sní" - jsem pak dokázala odemlít i pozpátku. A tím babičku pěkně vytáčela. Když mě takhle peskovala a já na ní vřískala: "Ínsamod ykatesot ířavuamod esoc", dostávala se do tranzu. A s odstupem času se jí ani nedivím.
Jak s oblibou někdy říkám, školka mi prostě asi chyběla. I když, tak veliká mezera ve vzdělání to určitě nebyla, protože to zaklínadlo mám v hlavě snad už navždycky.
Bylo mi patrně pět let a šli jsme s rodiči po rynku sousedního městečka. Maminka, vtělené "co by tomu řekli lidi", mi křečovitě svírala ruku. O tři roky staršího bratra držet nemusela, byl "přece způsobnost sama". Opět věčně u nás doma omílaný citát. A já bych mohla o tom malém tichošlápkovi s předními tehdy vypadanými zuby vyprávět. Ale nebudu.
Jak si tak vykračujeme, já značně přibrzďovaná mou rodičkou, míjí nás jeden soused z naší vsi. A je mírně pod parou. Ostatně, tak jako vždycky. Smeká klobouk, ten mu vypadne a když po něm na zemi nejistě šátrá, došátrá až k mé nožičce. Vlastně ke kraťoulinké sukýnce.
Je totiž léto a my jdeme vyšňoření špacírem z kostela z "božího těla." S několika dalšími tetičkami.
A ten soused mě z čista jasna s chlípně přivřeným okem pleskne dvakrát přes můj baculatý zadeček.
Znalá domácích poměrů a hlavně toho, co se o něm u nás často za dveřmi říká, zaječím: "Nešmakej na mě ty jeden hnusnej sviňáku." Náměstí celé ztichne a tak to do nastalého ticha pro jistotu zopakuji. S ještě větší kadencí. Pane jo, pěkně hlasitě na celý rynek. Před smrtelně bledou maminkou. A hlavně tím jejím, "co tomu řeknou lidi."
Doma pak dochází k exekuci, abych si to už, prokrista, konečně zapamatovala. Vřískám jak na lesy a bratr mě pozoruje. A když rodina zmizí, poťouchle mi pošeptá: "Víš, co se o něm ještě říká? Ale je to děsně sprostýýý."
O mnoho let později je naše prvorozená pár týdnů v první třídě. Je to hrozně ukecaná holčička a tak si dáváme s manželem moc dobrý pozor, co před ní říkáme. Přesto všechno se na třídní schůzce dozvídám: "Vaše dcera se nehezky vyjadřuje o našem socialistickém zřízení." - "Radši jsem si to napsala", šeptá mi velice obezřetně do ucha kantorka. A nejistě šilhajíc do zápisníku, cituje skutečně všechno, o čem jsme kdy mluvili. A nejen ten večer, ale i ve dnech minulých. "Dejte si pozor, poslouchá vás vždycky večer za dveřmi", varuje mě závěrem ta dobrá žena.
Před nedávnem na chalupě učím sousedovic pětiletého Máťu básničky. Některé mu čtu, jiné sama skládám. O všem možném a o kom si řekne. Třeba o jeho dědečkovi. Z "Abecedy pro nejmenší " se mu od předního českého básníka nejvíc líbí: "Dědku, dědku, dědku, dej mi něco k snědku. Dobrá kaše na mlíku, dej třeba kus rohlíku" - atd.
Moji veršovánku: "Můj dědeček z Opočna, všechno ví a všechno zná. Když s traktorem neoře, prochází se po dvoře" má sice rád, ale přímo s gustem stále opakuje tu o dědkovi - snědkovi.
Vzápětí má pětaosmdesátiletý kmet narozeniny. A malér na sebe nenechá dlouho čekat. I když mi kluk odkývá, že přednese tu mou, opak je pravdou. A dědeček se urazí.
A pak dejte na klasiky. Rynek a dřívější zřízení jsou úplné nic proti narušeným sousedským vztahům. Naštěstí jsou rodiče Martínka moudří a mráčky se rychle přeženou.
A tak by to mělo být - nejen mezi sousedy. Hlavně ale, začít vždycky u sebe.
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Ludmila Ibehejová
Když jde o vteřiny a tím vlastně o život
I v mém případě šlo tenkrát patrně jen o pouhé vteřiny a děsivé vzpomínky z možného udušení mi připomněl dnešní článek na internetu. Až mi začal běhat mráz po zádech, když jsem si na tu dávnou hrůzu vzpomněla.
Ludmila Ibehejová
Ach ta domluva...
Domluvit se mezi sebou, tak to je to, oč tu běží - bez domluvy (mezi sebou) dosáhneme totiž dohody a smíru opravdu jen "ztěží." Buď jsem to někde četla anebo si to vymyslela, to už nevím, ale věřím tomu.
Ludmila Ibehejová
Trefa do černého aneb jak se ukázkově ztrapnit
Jak se ztrapnit aniž bychom chtěli? Tak to se občas stalo mnohému z nás. Mně se to povedlo mockrát a i sama jsem byla svědkem různých "faux pas" u někoho jiného.
Ludmila Ibehejová
Prokletí velkých prsou
Trapná pozornost? Jak pro koho, dokonce v dnešní době. Někdo je-tak říkajíc-požehnán od přírody, někdo vylepšen šikovnou (a zajisté drahou) rukou plastického chirurga, další zase holduje neskutečným možnostem "push-up-ek", atd...
Ludmila Ibehejová
O splněném snu frizérky Zuzky
Každý máme svoje sny a cíle. "A krok pro to, abyste od života konečně získali co chcete, spočívá v tom, jednoho dne se rozhodnout." (Ben Stein)
Ludmila Ibehejová
Když se daří, tak se holt daří...
Některý den se nevyvede tak, jak by měl - nebo tak, jak bychom chtěli. Obzvlášť, chceme-li se poněkud "předvést." A když se hned ráno něco přihodí, tak v tom pěkně jedeme až do večera. Já tedy docela určitě.
Ludmila Ibehejová
Přečtěte si příbalový leták - informace pro Vás, pacienta
Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dřív, než začnete přípravek používat, obsahuje pro Vás důležité údaje, jako: "Co je přípravek- Jak ho (ne)používat - Upozornění a opatření - Čemu věnovat pozornost - atd., atd.
Ludmila Ibehejová
Když tenkrát pršelo jen se lilo...
Tehdejší kulminování řek v jižních Čechách a na Moravě před dvaceti lety bylo v denních zprávách sice děsivé, ale z pohledu nás - diváků "za rohem" přece jen kapku vzdálené.
Ludmila Ibehejová
Nevěřte té bestii aneb kominíkem snadno a rychle
Ne každý den se tak říkajíc "vyvede," takže jsem v tom jiskřivém a chladném červnovém ránu začala tentokrát vyvádět já. Kuchyňská kamna na chalupě si totiž zase projednou zastávkovala.
Ludmila Ibehejová
Nemusí být zrovna pátek
Navíc třeba i třináctého. Ostatně - kdo by v dnešní době chtěl věřit na nejrůznější varovná znamení.
Ludmila Ibehejová
Když se ruka k ruce vine?
Život je největší dar - proto ho vychutnávejme, pokud to jen trochu jde - hodinu po hodině, minutu po minutě. V dnešní době to platí dvojnásob.
Ludmila Ibehejová
Dáte si se mnou štamprdli?
"Kam slunka boží tvář se lije, pít bude se a pilo, pije, že všechno pije - každý ví - a já mám být snad střízlivý ?" (Od básníka, jehož jméno mi uniklo, ale citát jsem si kdysi dávno poznamenala).
Ludmila Ibehejová
Má nějaký smysl o svém věku lhát?
Je mi nad "... sát" poměrně dost dlouho. A když se mě někdo zeptá na věk, tak ho občas i přiznám. I když někdy váhavě a podle "takříkajíc vzniklých okolností".
Ludmila Ibehejová
Nescházelo moc a měla jsem to za sebou
Obě moje osudové ženy, maminka a babička, mě často v dětství varovaly: "Do třetice všeho dobrýho i zlýho, nezapomeň." A mně to patrně někde v hlavě utkvělo, protože koncem loňského září na jejich slova "došlo." I tak to říkávaly.
Ludmila Ibehejová
Soutěžíte, soutěžíme...
A jistě se přitom opět pobavíme - někdo získá cenu a my ostatní uznání - že jsme vytrvali po celý rok ve psaní...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 763x